Červeným berlingem projíždím úzkými uličkami brněnského Bronxu. Všude je plno, proto musím zaparkovat o blok dál a scházím po Hvězdové k bývalé káznici, jejíž bohatá a pohnutá historie sahá až k Marii Terezii a kde nyní tvoří umělci nejrůznějších oborů. Malý ateliér zde se svou kamarádkou má malířka Lenka Kamínková.
Vy jste se narodila sice v Ostravě, ale do školy jste
už chodila v Brně. Je to tak?
Ano. Narodila jsem se v Ostravě, ale od malička jsem
v Brně. Od čtyř let. Vystudovala jsem v Brně SŠUŘku
a pak jsem byla na malbě v Bratislavě.
U profesora Ivana Csudaye. Jaký byl?
Byla jsem u něj spokojená. První rok si člověk prošel
všechny čtyři obory. To jsem chvíli uvažovala i o soše.
Hodně jsem chodila za Deziderem Tóthem do Neateliéru
a konzultovala s ním hodně věcí. Pak v pátém ročníku
jsem přes Erasmus byla na stáži v Polsku. Zůstala jsem
tam místo jednoho semestru celý rok. Bylo fajn zažít jiný
pohled a taky jsem se tam cítila víc svobodná.
V Bratislavě na VŠVU jste absolvovala v roce 2008
a o dva roky později jste s kamarádkou založily ateliér
Malování kreslení.
Ateliér pro výtvarnou tvorbu dětí i dospělých jsme
po škole zakládaly s Hankou Linhartovou. Po čase jsem
odtud odešla a založila si vlastní ateliér pro děti – Ateliér
kroužek v Modřicích. To bylo v roce 2016. Poslední
dobou mi tam pomáhá ještě další lektorka, abych
měla více času na své vlastní malování. Sice jsem
vždycky malovala, ale dávala jsem daleko více času
a energie různým výtvarným kurzům a vlastně i svoje
tvůrčí nápady jsem více poskytovala jiným lidem.
Časem mě to docela „vyšťavovalo“ a chtěla jsem změnu.
To bylo přibližně v které době?
Asi před dvěma lety jsem pocítila, že chci být ve větším kontaktu s ostatními umělci z Brna. Nejdřív jsem
šla na Dukelskou, zrovna tam někoho hledali. Dnes
využívám téměř každý den na vlastní tvorbu.
Můžete mi víc povědět o skupině Les3, ve které
se zaměřujete na land-art a site-specific instalace?
Asi před čtyřmi roky jsme se sešly tři – Hanka Krupa,
Jana Moštíková a já –, řešily jsme podobné věci
a chtěly jsme se vzájemně podpořit ve výtvarné
tvorbě. Název Les3 byl tehdy pracovní. Chtěly jsme,
aby naše tvorba byla spojená s krajinou. Vždycky jsme
vyjely na nějaké místo na Moravě a přímo na tom místě
jsme něco vytvořily z toho, co jsme tam našly.
Takže jste dopředu neměly žádný plán?
Ne, neměly. Někdy jsme tam strávily i spoustu hodin
a snažily se to místo nějak navnímat, najít tam nějaké
zajímavé věci. Byly jsme například v Křetínské přehradě
(Vodní nádrž Letovice), když byla vypuštěná. Uprostřed
zůstala téct říčka Křetínka. Nacházely jsme tam spoustu různých předmětů utopených v bahně. Například
železné obruče. Pak jsme výsledky z tohoto výletu vystavily v bývalém pivovaru – likérce na Pekařské. Myslím,
že se to tam pěkně hodilo.
Nebo minulý rok jsme byly na naší chalupě v Beskydech.
Nazvaly jsme ten projekt Bečva – Paměť místa. Já
jsem šla více cestou osobních vzpomínek spojených
s mými příbuznými. Z vlasů mojí maminky jsem například
vytvořila jakoby mapu říčního proudu řeky Bečvy. Nebo
jsem si zapsala na staré papírky výroky mojí babičky.
Například říkala: „Tomu prameni, kde chodíte pro vodu,
musíte občas poděkovat.“
Co je to kamishibai?
Kamishibai je japonské tradiční papírové divadlo. Vozili
speciální dřevěný kufřík připevněný na kolech, objížděli
s ním vesnice a vyprávěli příběhy. Ale s příchodem
televize se tato tradice úplně vytratila. Tvoříme to s Nori
Hamár, která píše příběhy, a já dělám ilustrace. Nyní
máme šest příběhů, se kterými vystupujeme. Někdy
to máme i tak, že ty ilustrace tvoří samy děti.
Čím se momentálně zabýváte?
Řešila jsem téma stěhování, což pro mne souvisí
s tématy opouštění a zanechávání. Vzniklo to tím,
že moje rodina se hodně stěhuje, a tak jsem vytvořila
takovou mapu, kde je zakresleno, odkud kam jsem
se stěhovala. Mám ráda i to vlastní fyzické nošení
věcí, skládání, přesouvání... Často stěhuju i kamarády.
Z každého starého místa člověk něco vyhodí, něco
se prodá a do nového místa se pořídí něco nového.
Poslední velké stěhování jsem zažila, když taťka prodal
dům. Ten byl velký, se stodolama a vším dalším, a šel
do maličkého domečku, takže se musel hodně věcí
zbavit. Ke spoustě věcí má člověk vazbu – vzpomínku
na někoho –, takže se toho zbavit nechce, ale musí,
protože to s ním fyzicky dál jít nemůže.
Rozhovor s Lenkou Kamínkovou vedl kurátor Galerie města Hodonín, Jan Buchta a je součástí tištěného i elektronického programu DOA 2023 na Jižní Moravě, který ke volně dostupný na vybraných místech i ke stažení on-line.
Dny Otevřených ateliérů (DOA) v Jihomoravském kraji, 30. 9 - 1. 10. 2023
Pokud byste se s prací Lenky Kamínkové chtěli seznámit osobně, máte jedinečnou příležitost hned v dohledné době. Již po dvanácté se o víkendu 30. 9 - 1. 10. 2023 konají Dny Otevřených ateliérů v Jihomoravském kraji. Tato podzimní slavnost umění se pořádá již od roku 2011 a koná se postupně hned v několika krajích za sebou.
Navštívit můžete nejenom ateliér Kroužek, který Lenka Kamínková založila, ale i dalších bezmála 100 ateliérů a výtvarníků rozesetých po celém kraji. Katalog si můžete on-line prohlédnout ZDE a na akci se tak řádně dopředu připravit.
DOA - Kamínková Lenka, Ateliér Kroužek
malířství, kresba, ilustracesobota, 30. září, 20223, 10–17 h
Poděbradova 413, Modřice
tel. 777 972 016
www.atelierkrouzek.cz
DOAkce so 14–16 h
Workshop enkaustiky (malby včelím voskem)
