Ve sklářském studiu předního českého skláře Jiřího Pačinka společně zrealizovali stylizovanou skleněnou kameru, která na sobě nese výtvarný odkaz studentského filmu od Lea Michaela Brugesse. Zátiší s ovocem se tak letos stává hlavním motivem na skleněné kameře. Jeli jsme se na realizaci trofejí podívat a zeptali se tvůrců na to, jak se takové ceny tvoří a jak se oběma výrazným výtvarníkům vzájemně spolupracuje.
Stojíme spolu ve sklárně v Kunraticích u Cvikova a napjatě čekáme na to, co se bude dít. Antoníne, co zde za malou chvíli uvidíme vznikat?
Vznikne cena za nejlepší kameru. Je to taková imaginativní záležitost, napůl abstrakce a napůl konkrétní věc.
Jak jste se k této spolupráci dostal?
Tyto ceny už dělám řadu let a vždycky chci, aby byla odrazem filmového tvůrce
a zároveň mě jako výtvarníka. Jako jeden z prvních mám možnost vidět vítězný film
a následně svůj dojem z filmu přetavím do skla. Vždy mě potěší, kolik bývá ve snímcích imaginace. Na to se pak dobře navazuje mými návrhy. Ve své tvorbě se snažím využívat a přetvářet velké množství prvků a zapojit maximální snahu proniknout do detailu. Možná díky tomu jsem byl vybrán.
Co Vás pro návrh ceny inspirovalo a jak dlouho jste na něm pracoval?
V nelehké době mě zaujala dětská tvořivost oproštěná od každodenních starostí. Uvažoval jsem o tématu pár týdnů a výsledek můžete zhodnotit sami. Chtěl jsem letos něco velmi hravého, laskavého.
Čím je tato podoba ceny výjimečná a proč?
Každou cenu AČK považuji za výjimečnou kvůli tomu, že je vždy zaměřená na osobnost tvůrce. Ceny, které jsme s Jiřím Pačinkem již v minulosti realizovali, mají vždy křišťálovou kameru a atributy, které danou kameru individualizují. Letos jsem si navíc o návrhu povídal také se svojí asistentkou Anetou Kolesárovou, absolventkou Akademie umění. Což bylo milé, že jsme mohli prodiskutovat výtvarnou stránku a dát tomu kýženou podobu.
Konzultoval jste ještě s někým svůj návrh?
O návrzích se zpravidla sejdu nad kávou ještě s prof. Markem Jíchou, což je prezident Asociace českých kameramanů a iniciátor tohoto ocenění.
Váš návrh i letos do finální podoby realizuje již zmíněný sklář Jiří Pačinek. Jak se Vám spolupracuje? Víme, že tyto ceny nejsou jediná společná realizace.
S Jirkou jsem dělal řadu realizací, které jsou po celém světě. Vzpomínám si na úžasnej objekt, kterej jsem vytvářel pro světovou výstavu v Shangaji
v Číně. Jmenovala se Cesta stříbra. Dále jsme ve studiu pracovali na různých instalacích a objektech pro Manto galerii a pak samozřejmě zakázkovou tvorbu pro moje české i zahraniční klienty.
Jiří, teď se zeptám Vás. Dnes jste tvořil dle návrhu designéra Antonína Manto. Jak se do jeho návrhu promítla Vaše práce?
Tonda je výtvarník a já jsem sklář, takže se propojí umění a řemeslo, které je pak v díle cítit.
Kolik už jste vytvořili společně „kamerových cen“?
No, tuším, že už jich bylo tak šest. Každá byla něčím originální.
Jak probíhá spolupráce s designéry, když něco tvoříte podle jejich návrhu?
V případě Tondy, který sklu rozumí a také díky tomu, že spolupracujeme na různých projektech už dlouhá léta, tak je to pro mě mnohem jednodušší. Já už jeho styl znám. Je to tak, že si nejprve musím navnímat jeho návrh či skicu, kterou si nakreslí, řekne mi k tomu pár slov a já to pochopím. Pak už to nechá na mně a důvěřuje mi.
Antoníne, kde hledáte inspiraci pro Vaše díla?
Při ranní kávičce se skicákem v ruce začínám svůj slunečný den. Já nehledám,
já nacházím.
A s jakými materiály ve své tvorbě nejčastěji pracujete?
Je to hlavně autorská litina, pak ručně tvarované křišťálové sklo, keramika, porcelán. To jsou všechno materiály, které prochází magickým žárem pece při více
než 1000°C. Asi jsem trochu pyroman.
Vyhlášení Cen AČK za rok 2020 můžete prozatím shlédnout online ZDE.
