Martin Patřičný (31. ledna 1955 Praha) je český výtvarník a spisovatel. Jeho současná tvorba zahrnuje především "dřevěné obrazy" a v menší míře také dřevěné sochy. V minulosti se zabýval i tvorbou uměleckých notových pultů, které vystavil např. v roce 1998 v Obecním domě v Praze. Jeho knižní tvorba se věnuje jak dřevu, v knihách Dřevo krásných stromů a Pracujeme se dřevem, tak volné tvorbě ve sbírce povídek Patřičný nejen dřevo.
V letech 2008-2011 odvysílala Česká televize dokument Kus dřeva ze stromu, kde Patřičný se svým vnukem, Jiřím, poeticky seznamují diváky s jednotlivými českými stromy, jejich dřevem, zvláštnostmi, použitím. Na scénáři pracoval Patřičný s B. Ludvíkem, který byl zároveň režisérem.
Návrat do světa fantazie
Pracuje se dřevem, které člověka provází od jeho kořenů. Strom se objevuje v náboženstvích snad všech kultur. Uprostřed ráje stál strom života, plod utržený ze stromu poznání způsobil pád prarodičů. Staří Germáni uctívali světový strom Yggdrasil a staří Slované ctili své bohy v zatiší posvátných hájů. Šum stromů připomínal hudbu, a proto stromy dle Ovidiových Proměn přišly potěšit bájného Orfea, jenž truchlil nad zrátou svojí milé Euridiké:
„Sem jakmile na kraj si sedl potomek Apollónův a rozechvěl struny své lyry, stín se dostavil hned: dub posvátný Diův sem přišel, černých topolů háj a křemelák s korunou štíhlou, lípy měkkého těla a buky a panenský vavřín, křehké lískové keře a jasany na kopí dobré, bez suků vysoké jedle a s jedlými žaludy duby, platany, ke snění zvoucí, a javory různobarevné, vrby, na březích vzrostlé, a u vody rostoucí lotos, zimostráz, zelený věčně, a tamaryšek, keř útlý, myrta dvojitých barev a kalina s bobulí modrou. Břečťane popínavý, i ty jsi přišel a s tebou listnaté révové keře a jilmy oděné révou, habry a smolnaté smrky a planika červenoplodá štíhlá a ohebná palma, jež odměnou vítězi bývá, sosna přišla sem též, své jehličí zježené majíc, milá máteři bohů, neb Kybelin miláček Attis, ztrativ svou podobou lidskou, v kmen sosny se proměnil tvrdý.“
Mimochodem, slovo socha je spjato odpradávna s dřevem, neboť má svůj původ v „rozsochaté“ koruně stromů. Touto chválou stromů, které poskytují základní materii nejen pro řezbářskou tvorbu, jako bych předeslal životaběh a tvořivé úsilí Martina Patřičného.
Tvorba Martina Patřičného má několik výtvarných poloh. Jeho dřevěné sochy, například ležící , tvarově čerpají z výtvarné tradice evropského (např. Henry Moore) i českého umění (např. F. Bílek, L. Zívr). Patřičného vkladem je to, že dovede velmi citlivě využít „řeči dřeva“, to je jeho přirozené struktury, barvy i haptických kvalit. U řady děl je také patrná inspirace hudbou: venkovský koncert , po tanci , podzimní housle .
Patřičného invencí jsou dřevěné skladby, koláže, mozaiky, které vytváří z různobarevných dřev, rozličně povrchově upravených. Navazuje v nich nejen na tradiční techniku intarzie, ale můžeme vysledovat i zřejmé inspirace supermatismem, informelem či kolážemi, jaké vytvářel například Jiří Kolář. Na starších dřevěných objektech kombinuje Patřičný dřevo ještě s výstřižky z knih, novin či hudebních partitur až sto let starých. U Patřičného dřevěných závěsných objektů můžeme vysledovat dvě hlavní výtvarné polohy. První lze nazvat abstrahující, kdy jde o senzuální krásů tvarů, barev či o kontrasty hladké plochy a vystupujících reliéfních aplikací, deska − vlna. Druhou pak metafyzicky předmětnou, kde zobrazené předměty či použité staré dřevo jsou reminiscencemi vzpomínek, na skutečné i snové události. Jsou jimi například staré vzkazy, stavba věže. Vynikající znalost řemesla mu umožňuje vyjadřovat se ve dřevě tak jako málokomu.
V našem světě moderních technologií, vzdalujících člověka přírodě, jsou Patřičného dřevěné objekty svou výraznou senzuální krásou potěchou pro duši a návratem do světa fantazie.
Prof. PhDr. Ing. Jan Royt
Patřičná čítanka od patřičného autora
Již od nepaměti si lidé zaznamenávají své myšlenky a pocity. S příchodem knih jsme si začali poznamenávat i úryvky a postřehy, které nás zaujaly. Tak začaly vznikat první čtenářské deníky a čítanky. A právě čítanku vydal výtvarník a spisovatel Martin Patřičný ve spolupráci s nakladatelstvím Jonathan Livingston s Patřičnou Čítankou.
Z tohoto dílka je cítit na každé straně, že byla dělána opravdu s láskou, skvělým příkladem je styl, jakým je kniha napsaná, a pečlivě vybrané ukázky a komentáře. Autorovo vzpomínání na jeho oblíbené kousky doprovází řada překvapení, zajímavých tipů a nápadů. Nezapomnělo se ani na oblíbené žebříčky, popřípadě NEJ knihu, postavu, toho a toho žánru.
Patřičný vyzdvihuje staré klasiky a dnes již polozapomenuté autory, a tak je Čítanka i malým povzdechnutím nad moderní dobou, kdy se lidé odklání od literatury a pravidelné četby. Když už najdeme nadšené mladé čtenáře, kolik z nich může říct, že četlo Karla Maye nebo Remarqua? A právě tyto mladé se zde autor snaží oslovit zajímavými úryvky a poutavým komentářem, který možná někoho přesvědčí, aby sáhl i po něčem starším než je Harry Potter.
Patřičná čítanka rozhodně nebude knihou pro masy, přesto si dovolím tvrdit, že ti, kteří dají Martinu Patřičnému šanci, budou z tohoto kousku nadšeni. Neobvyklé dílko, které v sobě snoubí zajímavý námět a touhu vykřičet do světa své poselství, dokáže zaujmout a nejeden nadšení čtenáři se k Čítance budou znovu a znovu vracet a hledat v ní další zajímavé kousky, které již pomalu v knihovnách zapadávají prachem.
zdroj: www.patricny.com,
http://cs.wikipedia.org