Pálil své kresby, dnes je žádaný. Češi objevují svérázného Jana Křížka

Události - obrázek Jan Křížek byl jeden z mála umělců, kteří dokázali rychle zapomenout na to, co se naučili na uměleckých školách. Po odchodu do Francie rychle pronikl do pařížského uměleckého světa. Zaujal totiž přední galeristy, kteří spoluurčovali ducha doby.

Dá se ještě dnes nalézt český umělec dvacátého století, jehož talent zůstal po léta skrytý? Kupodivu ano. Výstava malíře a sochaře Jana Křížka v pražské Valdštejnské jízdárně, kterého si v padesátých a šedesátých letech cenil samotný Picasso, patří mezi nejzajímavější expozice letošního léta.

Křížek, který zemřel v roce 1985 a větší část života prožil v Paříži, přitom zůstává v Česku prakticky neznámý.

Kurátorka výstavy Anna Pravdová si dala práci především s badatelskou přípravou: expozice přináší rekonstrukci Křižíkovy tvorby, pařížských kontaktů a především jeho uvažování o umění. V padesátých letech se umělci domnívali, že přichází velký zlom a umělecké dílo se totálně promění, stejně jako svět. Napříště už nemělo jít o estetiku a krásu, ale o nejvnitřnější, téměř podvědomou výpověď lidského nitra, jakýsi návrat k nejhlubším kořenům.

Art brut na scéně

foto k článku Křížkova originalita je nesporná, i když jen v českém kontextu – na pařížské scéně bychom jeho práce od děl některých jeho současníků nerozeznali. Malíř Jean Debuffet tou dobou objevuje "primitivní" formy umění, které nazval art brut. V novém prostoru Foyer de l'art brut se v roce 1947 otevřela výstava, kde byl zastoupen rovněž Křížek.

Pro Křížka je toto přijetí zásadní, umožňuje mu pokračovat v tvorbě ve Francii, kde se rozhodl zůstat. Tuto pařížskou výstavu se snaží současná retrospektiva rekonstruovat – pomocí dobových fotografií Křížkových děl, která se nedochovala, ale také díky zásadní konfrontaci prací jeho francouzských kolegů nebo rané tvorby Václava Boštíka, jeho přítele.

Podobně zajímavé je porovnání Rodinovy tvorby, jejíž expresivitu Křížek obdivoval a v několika malých skulpturách napodobil. Bez tohoto srovnání by ostatně Křížkova práce zdaleka nevyzněla tak emotivně. Vidíme, že obstojí vedle Picassa i Debuffeta. A to je překvapení, které nás nepotká na každé retrospektivě českých autorů této doby.

Projekt není přitom postaven na efektech. Instalace je chronologická, střídmá, nerušící. Divák má možnost projít Křížkovým životem a jeho uvažováním. Po celou dobu tvorby pro něj zůstává důležitý člověk, subjekt, figura v primitivizujícím stylu připomínající projevy dětí či dávných lidových kultur.

Ačkoli se některé práce rozvolňují k jakési kaligrafické abstrakci, figura je stále přítomná jako základní vizuální znak. Experimentuje s kresbami na novinovém papíře, věnuje se keramice, kamenným i dřevěným sochám, grafice. Bez podpory svých obdivovatelů by se ve Francii neobešel. Ve čtyřicátých letech mohl na přímluvu Picassa pracovat v keramických dílnách, v padesátých ho podpořili teoretik lyrické abstrakce a tašismu Charles Estienne, sochař Honorio Condoy či teoretik surrealismu André Breton.

Rázný konec s uměním

foto k článkuDůvodem, proč se řada Křížkových prací nedochovala, je autorův experimentální přístup: v umění si potřeboval ověřovat svůj náhled na svět a možnosti co nejspontánnější "ruční" práce; archivace nebo prodej věcí mu byly cizí. Práce ho obohacovala svými výsledky jako vědeckého výzkumníka.

V roce 1962 zkrátka s uměním skončil – jeho problém, jak vysvětlil, byl vyřešen. Hledání, vývoj, proces tvorby, kladení otázek. Jakmile si odpověděl, nepotřeboval setrvávat v roli umělce (i když uznávaného) a přesídlil na venkov, kde si se ženou zbudoval dřevěný domek a včelařil.

Retrospektiva tak nalezením prací i jejich rekonstrukcí či fotografiemi dokumentuje prazvláštní tvůrčí kariéru bez uměleckých ambicí, přesto plnou poznávání a náruživosti. Nejenže vyjevuje poměrně neznámý a překvapující výsek historie českého umění, ale poučuje diváka o způsobu přemýšlení, které původně bylo blízké automatické tvorbě surrealistů, ale pak se vydalo složitějšími cestami.

To, že Křížkova práce působí tak trochu neumětelsky, je z dnešního pohledu velmi osvobozující a očistné. Pochopíme na ní velký zlom, kterým prošla moderna, a vrátíme se do časů usilovného hledání, které kapitulovalo před pozdějším kalkulovatelným konceptuálním přístupem.

VÝSTAVA

Jan Křížek (1919-1985) a umělecká Paříž 50. let
Národní galerie v Praze
Valdštejnská jízdárna, do 29. září 2013

Zdroj: http://art.ihned.cz
Autor: Lenka Lindaurová

Publisher: iUmeni.cz

Pálil své kresby, dnes je žádaný. Češi objevu… - www.iUmeni.cz ()

Zpět na výpis


Další události


Kniha - Sklo: Czech Glass Design from the 1950s-70s

Knižní akce

Raketa č. 10 - ROCK'N'ROLL
Raketa č. 10 - ROCK'N'ROLL
Raketa č. 04 - Náladové
Raketa č. 04 - Náladové
Raketa č. 07 - Létání
Raketa č. 07 - Létání

Z ostatních rubrik

Knižní novinka

Nech šije! Móda na Slovensku 1945 – 1989

Víš co má v plince myš? Do 9.září 2017