Kurátor výstavy, malíř a obdivovatel i popularizátor Toufarova díla Jan Paul o umělci říká: „Brtnický rodák Alois Toufar byl znám především jako vynikající výtvarný pedagog a teoretik, avšak mimo tento profesní zájem vytvořil soustředěné a v obsahu i výrazu sjednocené dílo především ve fantazijní tvorbě a zařadil se tak vedle zvučných jmen českého imaginativního umění“.
Alois Toufar začínal jako zručný a poučený malíř realistických obrazů, ale později ho začala zajímat nová výtvarná problematika jeho generace. Přes stále vyhraněnější stylizaci vnější předlohy v kubistických kompozicích dospěl postupně k tvorbě, v níž uplatňoval pouze vlastní představivost. Toufar tvořil v ústraní uměleckého dění, nicméně přesto dokázal v díle přesvědčivě syntetizovat zásadní podněty umění, které ovlivňovaly v 60. a 70. letech minulého století jeho vývoj. Tvořil mimo hlavní proud, a přesto vystihnul ducha doby.
Výstava dokumentuje obdivuhodnou Toufarovu cestu od realismu ke svébytné imaginativní abstrakci, v níž byl jako umělec nejvýraznější, a v níž spočívá jeho přínos českému umění. Jako praktik a teoretik dětského výtvarného projevu zanechal Toufar stopu čitelnou, ale jeho výtvarné dílo stále čeká na zhodnocení. Cílem výstavy je představit Aloise Toufara umělce, přiblížit jeho význam pro historii českého umění tak, aby v něm mohl zaujmout místo, které mu právem náleží. V širším kontextu výstava zdůrazňuje význam imaginativních kvalit v tradici českého výtvarného umění, a ukazuje, že hodnota umění spočívá především v jedinečnosti uměleckého ztvárnění vnitřního prožívání světa.
Alois Toufar, výtvarník, pedagog, a teoretik (28. 4. 1919 - 17. 11. 1978) se narodil v Brtnici u Jihlavy. Od mládí projevoval výrazný výtvarný talent, ale zvolil dráhu pedagoga. Po vychození obecní a měšťanské školy začal studovat v roce 1934 na Učitelském ústavu ve Znojmě, kde se ho ujal malíř Otakar Zemina, otec významného teoretika Jaromíra Zeminy, s kterým se později Toufar seznámil. V září 1942 byl zatčen a přes Terezín se dostal do koncentračních táborů v Osvětimi, Buchenwaldu a Dora-Sangerhausenu. Po válce pokračoval ve své celoživotní pedagogické práci, od roku 1945 jako učitel výtvarné výchovy v Brtnici, kde založil svůj slavný výtvarný kroužek „brtnické děti“. Umělecké zkušenosti získával u malíře Oldřicha Blažíčka, jehož vliv je v počáteční Toufarově tvorbě zřetelný. V roce 1955 zakončil studium výtvarné výchovy na Vyšší pedagogické škole v Brně a od roku 1959 pracoval jako vedoucí katedry výtvarné výchovy na Pedagogickém institutu v Jihlavě. V roce 1965 byl profesorem na pedagogické škole v Třebíči a v roce 1970 v Boskovicích na pedagogické škole. Ve své pedagogické práci se zaměřoval na dětskou kresbu i malbu, a organizoval řadu výstav s touto tématikou. Známý je především svou dvacetiletou činností vedení známého dětského výtvarného kroužku v Brtnici, který získal světový ohlas. Systematicky se věnoval teorii dětského výtvarného projevu, rozvoji svých pedagogických metod, a umělecké tvorbě. Alois Toufar také působil v divadelních ochotnických spolcích jako jevištní výtvarník. Byl členem Svazu výtvarných umělců a mezinárodní skupiny Phases. Pravidelně se účastnil členských výstav ČSVU v Jihlavě, Znojmě, Třebíči, Novém Městě na Moravě a Žďáře nad Sázavou..
