Veronika Holcová si svým vizuálním projevem vybudovala velmi specifickou pozici. Nepodléhá trendům a nenechává se svazovat aktuálními tendencemi. Místo toho zcela suverénně utváří svůj vlastní imaginativní vesmír – mnohovrstevnatou krajinu, která vyrůstá ze snů, podvědomí i dávno zasutých vzpomínek. Její výtvarný jazyk se vyhýbá zavedeným kategoriím a jemně podrývá naši přirozenou potřebu věci jasně pojmenovávat.
Pokud budeme její tvorbu nahlížet touto optikou, získávají její malby a kresby prezentované na výstavě Nad světem v podsvětí v kontextu místa paradoxně pozoruhodný rozměr. Galerie 105 je ukotvená v srdci Třeboně. Zdejší vodní krajina je po staletí definována snahou člověka vtisknout jí pevný řád – spoutat vodu pevnými břehy a vnutit jí vymezená koryta. Tvorba Veroniky Holcové je naproti tomu fenoménem, který se s přirozenou lehkostí přelévá přes okraje zavedených definic. Ve svých malbách nás nenabádá k pozorování situace, která se odráží na povrchu, ale k mnohem odvážnějšímu a nebezpečnějšímu činu – k ponoru hlouběji, pod zřetelnou hladinu obrazu.
Výstava v Třeboni je pro Veroniku Holcovou důvěrným návratem. Právě odtud pocházejí její předci a se zdejším prostředím jsou svázané její vzpomínky na dětství. Ty rezonují už v samotném názvu výstavy, který je možné číst jako odkaz k autorčině vlastní historii i imaginativní krajině v jejích obrazech. V osobní rovině připomíná chvíle, kdy z výšky třeboňského věžáku shlížela na hladinu rybníka Svět. Tento bezpečný, distancovaný pohled shora – pocit bytí „nad Světem“ – je ale vzápětí převrácen naruby. Její plátna nás nevyhnutelně vtahují do zcela jiného prostoru, do pomyslného podsvětí, kde vládne čistá intuice.
Výchozím bodem obrazů Veroniky Holcové bývá často pouhá skvrna, volná expanze barvy. Z té postupně nechává na povrch vyvzlínat další vrstvy příběhu, který chce vyprávět. Harmonické výjevy se v nich mísí se sny, reminiscencemi, pudovostí i zvláštní melancholií a otevírá se prostor plný zneklidňujícího napětí. Jedním z možných zdrojů tohoto pnutí je i její malířský rukopis, který stojí na vzácné symbióze. Na jedné straně je bezprostřední automatismus, který pramení z těch nejskrytějších vrstev lidské psychiky a bývá připomínán v souvislosti se surrealismem, na druhé straně vycizelovaná malířská technika, jistota a preciznost. Veronika Holcová nepřenáší na plátno vnější, viditelný svět. Její obrazy jsou často vizuálními metaforami těch nejniternějších stavů.
Stejně organicky, jako se proměňují tyto vnitřní světy, přistupuje autorka i k samotným obrazům – nezachází s nimi jako s uzavřenou kapitolou. Malba pro ni není ohraničeným záznamem okamžiku, ale procesem – otevřeným dialogem, který lze kdykoli znovu rozpoutat. Svá starší díla běžně podrobuje novým zkouškám a překrývá je dalšími vrstvami. Původní motivy nemizí, stávají se součástí paměti celého díla.
V podkroví galerie přestává být hranice mezi skrytým a zjevným pouhým motivem – stává se téměř imerzivním prožitkem. Instalace tady upouští od tradičního galerijního osvětlení a podřizuje se proměnlivé dynamice světla a tmy. Luminiscenční pigmenty, s nimiž umělkyně ve svých obrazech pracuje, vystupují z přítmí pouze v prchavých časových intervalech. Jsme konfrontováni s limity racionálního pozorování a přichází pocit znejistění – můžeme k podstatě malby proniknout až ve chvíli, kdy se vzdáme potřeby mít viděné plně pod kontrolou? Tma tu není absencí světla, ale nezbytným prostorem pro jeho vnitřní doznívání. Obraz se stává vizuální ozvěnou toho, co se v nás děje, když pevně zavřeme oči.
kurátorka výstavy Lucie Kukačková
O autorce
Veronika Holcová (1973) je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze, kde prošla ateliéry kresby, malby a grafiky. Ve svých suverénních malbách a kresbách buduje zcela nezávislý imaginativní vesmír, v němž zkoumá mnohovrstevnaté krajiny lidského podvědomí, erotiku a dávné archetypy a mýty. Její tvorba je vzácnou symbiózou bezprostředního automatismu a precizně zvládnuté malířské techniky. Obraz pro ni není uzavřenou kapitolou, ale neustále se proměňující entitou. Vystavuje pravidelně v České republice i zahraničí, v letech 2015–2019 žila v Kanadě, kde vedla Gallery 17/18, v níž propojovala české a kanadské umělce.
