Žádný div, že ho přezdívají karnevalový surrealista. Právě karneval je totiž lidem současnosti odrazem a nevědomou oslavou zapomenutých mystérií.
Burton je znám především jako filmový tvůrce. Na Střihorukého Edwarda (Edward Scissorhands), Ed Wooda, Batmana a Ukradené Vánoce (Nightmare Before Christmas) se prostě nedá zapomenout. Burtonova dřívější tvorba se k nám však nedostala díky předlistopadovému politickému dělení světa. Autorův rukopis je nejvíce znát ve Vincentovi, Frankenweenie: Domácím mazlíčkovi či Beetlejuice. Potvrzuje, že Tim Burton není typem režiséra, který řídí film od stolu či z jeřábu. Postavy, interiéry i scenérie si též sám navrhuje, skicuje, dokáže je modelovat a animovat. Už jako kluk začal pomocí tužky a štětce vytvářet zvláštní světy do nichž zasazoval nezvyklé příběhy. A nikdy s tím vlastně nepřestal.
Právě o tom je výstava v Obecním domě.
Připomene Burtonovo prvotní se trápení s prací animátora, přes film Pee-weeho velké dobrodružství, následované komiksovou klasikou Batman o netopýřím muži s ústřední dvojicí Michaela Keatona a Jacka Nicholsona, až po splnění si snad úplně všech snů v posledních realizacích. Vždyť třeba v seriálu Wednesday mohl znovu představit postavy známé už z Addamsovy rodiny. Využil svůj nezaměnitelný styl, aby je nově definoval, když režíroval čtyři z osmi epizod. Nemluvě o remaku filmu Dumbo, pohádkovém příběhu o odvaze postavit se nespravedlnosti a o objevování vlastních schopností, či Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti, která nabízí možnost nakouknout pod pokličku záhadného místa plného podivných bytosti a nadpřirozených událostí. A pak je zde film Velké oči vyprávějící skutečný příběh jednoho z největších uměleckých podvodů 50. let minulého století.
„Mezi mnoha kresbami, malbami a kolážemi najdete na výstavě i loutky a filmové dekorace. Připravte se na Marťany z Útoku, kostlivce-tanečníky z Nevěsty i umpalumpy z Čokoládovny doplněné dalšími sochami fantastických, byť zatím nefilmových postav. Netradiční instalaci loutek pro výstavu vymýšleli společně držitel Českého lva Jan Bubeníček a architektka Martina Kárová. Jsem přesvědčena, že to bude pro všechny skutečně velkým zážitkem,“ Kateřina Riley dodává.
Výstava nabídne evropskému divákovi i pohled do historie zaoceánského zábavního průmyslu, jeho excesů a obskurních forem. Přiblíží americké popové fenomény, umělecké vlny i módní trendy. Ty, ze kterých Burton čerpal, jakož i ty druhé, kterým se stal inspirací.
Živí, mrtví, ti z jiných světů nebo ti, co si své říše sami vytvořili. Vzájemné návštěvy nebo prolnutí jejich habitas jsou zdrojem lidské mytologie hrůzy. Tim Burton se ale dívá na tyto jevy s humorem a komediální vynalézavostí. Vrací mrtvé do světa živých, živé posílá předčasně do záhrobí, Marťany na Zem a nechtěné dítě, které vypadá jako tučňák, nechá stavět si říši v kanálech. A proč ne? Vždyť mrtví se od živých odlišují hlavně kruhy pod očima a horší fyzickou kondicí.
Občas stojí za to pozvat si je domů. Odmítnout zdiskreditovanou, byť někdy dojemnou morálku dospělých s jejich skrze zkušenosti viděným životem plným neprokazatelných hodnot. Nedospět ani za cenu nepochopitelné krutosti, kterou ospravedlňuje zkoušení, co svět vydrží, byť při tom praskají kosti. To vše čiší z hlavních hrdinů, hybatelů Burtonových vesmírů. Podivínské názory, chování i fyzické handicapy je vytlačují na okraj společnosti, ale jejich génius je udržuje v podvědomí lidí a občas je nakrátko vrhne jako meteorit do centra dění. Edward, Tučňák, Jack a Charlie vystoupili ze skic do hraných filmů, ale třeba Skvrnič a Ústřicový kluk zůstali jen v kresbách a akvarelech. Na výstavě je uvidíte všechny pohromadě přesně tak, jak si je Tim Burton vysnil.
Možná, že i v Praze někde před cukrárnou uvidíte to překrásné kolo, které Pee Wee stále zoufale hledá anebo narazíte na strom mrtvých, v jehož kmeni je uvězněna agónie. A pozor na trik s prstýnky – ať si domů nepřivedete mrtvou nevěstu! Pokud si s ní nebudete vědět rady, řešení možná najdete na adrese níže…
Tim Burton o výstavě
„Vyrůstal jsem v kalifornském Burbanku a tam to s výstavní kulturou nebylo nic moc. Mimo návštěvy Hollywoodského panoptika jsem se až do puberty do žádného muzea nedostal. Většinu času jsem trávil sledováním filmů a pořadů o příšerách, kreslením čehokoli, co mě zrovna napadlo a …hraním si na hřbitově. Když jsem později začal muzea navštěvovat, tak mě překvapilo, že jsem v nich zažíval podobné pocity jako nadohled pomníků a hrobů. Ta místa mají tichou, zadumanou, a přitom elektrizující atmosféru. Plnou napětí, tajemství i objevování – spojují život i smrt dohromady. A tak když mě v roce 2008 oslovilo newyorské Muzeum moderního umění (MoMA) s nabídkou uspořádat výstavu mých výtvarných děl, cítil jsem se poctěný, ale i nejistý. Už dřív mě různí lidé nabádali, abych svou tvorbu vystavil. Ale já nikdy nekreslil ani nemaloval s úmyslem někomu se tím chlubit. Naštěstí jsem neodmítl a jsem tomu rád. Už proto, že popustit uzdu vlastní zdrženlivosti bylo těžké, ale zároveň nádherné. Dalo mi to příležitost k cestování a sdílení zkušeností s lidmi na všech dalších místech, kam výstava doputovala. Nesmírně mě těší, že od roku 2008 můj tým sestavil již třetí výstavu (2008 pro MoMU, 2014 pro Prahu a nyní opět pro Prahu). Před 10 lety jsem byl její atmosférou okouzlen a nyní se na ni těším stejně, i když bude na jiném místě. Prahu jsem si zamiloval pro gotickou krásu, slabost pro loutky a marionety a i kvůli jejím obyvatelům – mezi které patříte asi i vy. Díky za pozvání! Věřím, že se vám výstava bude líbit.“
O předprodej vstupenek a speciálních akcí k výstavě se stará portál Ticketmaster.
Burton podruhé, potřetí a ještě jednou – tentokrát na prknech divadelních aneb Hudební divadlo Karlín představuje
aptaci filmu Beetlejuice z pera Scotta Browna, Anthony Kinga a skladatele a textaře Eddieho Perfecta, která si v ničem nezadá s originálem. Navíc je hrdým partnerem čerstvě otevřené výstavy „Tim Burton“ – Návraty. Samotný příběh posouvá do další roviny nápaditou scénografií a kostýmy, jakož i světelnými efekty – za kterými stojí renomovaný light designer s desítkami let zkušeností na Broadwayi, Američan Ken Billington. Ten spolupracuje se svým krajanem, režisérem Gabrielem Barre a mezinárodní tým doplňuje též britský scénograf Dave Benson. Na emoce diváka navíc útočí i energická expresivní hudba podpořená novou zvukovou aparaturou. Producent české verze, Egon Kulhánek, s hrdostí říká. „Podařil se nám opravdu husarský kousek – získali jsme licenci tohoto žhavého hitu ještě před Londýnem. Česká premiéra tak bude v Praze pouhých 8 let od té broadwayské!“ Listopadová premiéra Beetlejuice – směsice temné komedie, temného humoru a dojemných momentů – bude bezpochyby muzikálovou událostí roku. Navíc slavnostně (i slavně) naváže na světovou premiéru filmu Beetlejuice Beetlejuice, opět v režii Tima Burtona, ohlášenou na 6. září 2024.
