Česká umělecká keramika v první polovině dvacátého století byla bohatá na zvučná jména, někdy i světoznámá. Bylo to sdružení výtvarných umělců ARTĚL s autory Pavlem Janákem, Vlastislavem Hofmanem, Rudolfem Stockarem a dalšími. Patří sem odborné školy v Bechyni, Znojmě Teplicích a Karlových Varech. Ve světě jsou známí producenti keramiky KERAS Bechyně, AMPHORA z Teplic, GRANITON ze Svijan a další. A orientační výčet uzavřeme jednotlivými tvůrci, dodnes v řadě případů nedoceněnými osobnostmi typu Huberta Kovaříka nebo Minky Podhajské.
Se všemi zmíněnými a mnoha dalšími musíme jedním dechem vyslovit i jméno Heleny Johnové.
Její počátky formovaly od nejmladšího věku rodná jihočeská Soběslav, děda zahradník a táta středoškolský profesor, botanik a autor odborných publikací o květinách. Svoje umělecká studia zahájila Helena Johnová na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Schikanedra, Schussera a Krostové. V té době se podílela jako zakládající členka na vzniku družstva ARTĚL. Po krátkých a spíše praktických zkušenostech pokračovala ve vzdělávání ve Vídni v keramických kursech u Michaela Powolnyho (pozdějšího profesora a rektora školy, jedné z největších postav rakouského užitého umění té doby). Už Powolnym byla hodnocena jako mimořádně talentovaná a po skončení studií se prosadila ve Vídni, kde vystavovala, prodávala své keramiky, účastnila se i výstav ve světě..
Na podzim 1919 přijala opakované nabídky a nastoupila na místo první profesorky oddělení umělecké keramiky Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Pedagogické povinnosti ji omezily ve vlastní tvorbě, vychovala řadu významných keramiků. Po nuceném penzionování ve válečné době byla ještě šikanována komunistickým režimem a zemřela v částečném zapomnění. Samostatné výstavy jejího díla proběhly v Praze v letech 1960 a 1987 a v Brně 1981.
Už před první světovou válkou zazářila návrhem figurky Mouřenínka, která byla tak oblíbená, že její produkce trvala téměř tři desítky let.
Pro diváky snad nejzajímavějšími díly zůstávají modelované keramické kytice, v kterých se šťastně setkávají květiny jejího dětství (již zmíněné), cit pro modelaci v hlíně a mimořádná práce s glazurami. Všechny tyto kytice jsou originály, v jednom exempláři provedenými. V té souvislosti je nutno zdůraznit, že všechny své keramiky Helena Johnová sama kolorovala a glazovala. Nenajdeme tedy dva zcela identické exempláře, vše nese "punc originálu". Cit pro tvar a barvu se projevuje v celoživotním díle Heleny Johnové, zůstávala stranou revolučních uměleckých výbojů a její práce se vznášejí na vlnách poetiky, pozitivních citů a především radosti. Její největší dílo z pozdního období - Betlém - zůstalo nedokončeno, provedeno jen v sádrových modelech. Bylo určeno pro Velechrám sv. Víta, realizace nedošlo. A výpovědí o celém díle a autorce samé je Louka (Zvonečková královna) - dívčí postava v téměř životní velikosti, která je nepochybným ohlédnutím umělkyně za ubíhajícím životem, apoteózou krásy a mládí.
HELENA JOHNOVÁ – PRVNÍ DÁMA ČESKÉ KERAMIKY
Městské muzeum Bechyně, náměstí T. G. Masaryka 140, Bechyně
10. 6. 2022 — 11. 9. 2022
