Továrna umění 21

Společná výstava šedesáti pěti výtvarných umělců je vyjádřením poděkování pořadatelů za spolupráci při výstavách, sympoziích, výtvarných zakázkách a dalších uměleckých projektech těmto autorům. Vzhledem k prostorovým možnostem nemůže zahrnout všechny umělce, je pouze výběrem alespoň většiny z těch, s nimiž byla popsaná spolupráce v uplynulých čtyřech desetiletích nejintenzivnější. Výstava se zároveň stává i určitým představením pořádající společnosti Art Consultancy, Tomáše Skalíka a Martina Klimeše, kteří měli a mají tu příležitost s uvedenými osobnostmi spolupracovat. Ale nejpodstatnější skutečností zůstává hodnota samotné výstavy nabízející přehlídku současného českého výtvarného umění s jistým důrazem na Slezsko a severní Moravu v inspirujícím industriálním, tedy i negalerijním prostředí. Na výstavě se setkávají renomovaní umělci s těmi nejmladšími, stojícími na počátku své tvůrčí cesty. Vystavená díla představují širokou škálu výtvarných vyjádření, od konceptuálních přístupů přes geometrické a nefigurativní tendence po nejrůznější postmodernistické projevy charakteristické rozmělněním hranic a propojováním kdysi nepropojitelného. Výstava se nesoustředí, jak bývá obvyklé, na díla z posledních let, ale umožňuje konfrontaci tvůrčích přístupů v mnohém delším časovém úseku, od přelomu 70. a 80. let, tedy od doby, kdy začíná zmíněná spolupráce některých umělců s pořadateli výstavy až do doby současné. Výstava tak také dokumentuje proměnu umění v posledních čtyřiceti letech. Je tvořena zhruba čtyřmi oddíly v odlišných prostorách bývalé továrny na nábytek. Oddíl s díly nejstaršími, tedy z období od počátku 80. let min. st. vytváří komorní atmosféru s náladou prostorného obývacího pokoje, v němž si jeho majitel pověsil to nejlepší z českého konceptuálního umění (Jiří Valoch, J.H. Kocman, Dalibor Chatrný, Jan Steklík, Eduard Ovčáček a dlaší). Dlouhý souvislý prostor, v němž probíhala kdysi rukodělná práce je oživován prostorovými díly mladších tvůrců (Šimon Szabo, Šárka Mikesková, Robert Vlasák, Matěj Frank apod.). Jejich společným znakem může být křehkost, náznakovitost a konceptuální přemýšlení. V prostorné přízemní hale dominuje kruhová zvuková instalace a velkoformátové obrazy charakterizované hravostí a uvolněnou barevností Petr Nikl, František Kowolowski, Marie Paterová aj.) V zadní části továrny je oddíl, v němž převažují obrazy ostravských umělců mladší a střední generace zobrazující převážně osobní existenciální témata. Zde najdeme díla např. od Daniela Balabána, Václava Rodka, Kataríny Szanyi a Hany Puchové. Na rozdíl od velmi zhruba popsaných čtyřech prostorových oddílů je výstava ve skutečnosti mnohem bohatší a strukturovanější.

Vystavujícíumělci

Karel Adamus, Jan Ambrůz, Daniel Balabán, Nela Bártová, Zdeněk Benda, Šimon Bureš, Jan Činčera, Matěj Frank, Martin Froulík, Kurt Gebauer, Vladimír Havlík, Aleš Hudeček, Dalibor Chatrný, Dušan Chládek, Markéta Janečková, Michaela Jezberová, Ladislav Jezbera, Lenka Klodová, Jiří H. Kocman, Pavel Korbička, Inge Kosková, František Kowolowski, Vlastimil Krčmář, Jan Krtička, Tomáš Křivý, Jiří Kuděla, Andrea Kuřiková, Dáša Lasotová, Milan Lasota, Magdaléna Manderlová, Milan Maur, Šárka Mikesková, Josef Mladějovský, Oldřich Morys, Ladislav Novák, Libor, Novotný, Petr Nikl, Radek Nivnický, Eduard Ovčáček, Marian Palla, Marie Paterová, Hana Puchová, Václav Rodek, Veronika Psotková, Šimon Szabo, Jasmin Schaittl, Tomáš Skalík, Jan Steklík, Ivo Sumec, Jiří Surůvka, Jiří Šigut, Jakub Špaňhel, Jiří Štencek, Jindřich Štreit, Zuzana Tázlarová, Dušan Urbaník, Petr Válek, Jiří Siostrzonek, Katarína Szanyi, Jaroslav Šťastný, Jiří Valoch, Robert Vlasák, Miloš Vojtěchovský, Imrich Veber, Jan Wojnar, Radka Žáková