Egon Schiele Art Centrum letos ovládnou ženy

Události - obrázek Pro rok 2018 připravujeme několik samostatných výstav se zastřešujícím názvem POHLED ŽENY.

Nový výstavní projekt je připravován v souvislosti s výročím založení Československa a s tím spojeným rovným volebním právem také pro ženy a následnou dlouhou snahou žen získat rovnoprávnou pozici i ve výtvarném umění,“ prozrazuje ředitelka Egon Schiele Art Centra Hana Jirmusová Lazarowitz.

Téma rovnoprávnosti výrazně oživoval první prezident T. G. Masaryk, zejména svým přístupem ke vzdělávání i k volebnímu právu. Se vznikem Československa byly do Národního shromáždění kooptovány také ženy a od té doby měly jako rovnoprávné možnost volit.

První zemí, která přiznala volební právo ženám, byl Nový Zéland (1893). Itálie, Francie či Japonsko umožnily ženám volit až po roce 1945; Švýcarsko dokonce až v roce 1971. Z tohoto pohledu bylo Československo velmi pokrokové. Samozřejmě, že situace v různých odvětvích se vyvíjela pro ženy různě. Pro umělkyně byl zahájený proces zrovnoprávnění zdlouhavý a vzhledem k reálné situaci v muzeích a galeriích se dá říci, že nebyl dokončen dosud.

„Ještě dnes se k mnoha umělkyním dostáváme až prostřednictvím spolupráce s jejich slavnými partnery; ani ESAC se nevyhnula tato zkušenost – nejprve jsme připravili výstavu Jiřího Koláře a až po letech výstavu Běly Kolářové, Olbrama Zoubka a až po letech Evu Kmentovou, vystavili jsme rozsáhlé dílo Josefa Váchala, ale až nyní se snažíme dát dohromady dílo jeho přítelkyně, partnerky a podporovatelky Anny Mackové; dokonce i loni byla prioritou výstava Pavla Brázdy, abychom v průběhu příprav zjistili, jakým mimořádným talentem disponuje jeho žena Věra Nováková,“ vysvětluje Hana Jirmusová Lazarowitz.

„Rok 2018 jsme tedy pojali jako “doplnění skutečností“ - jednak čistě statisticky, tedy poskytnout výstavní prostory v roce 2018 jen ženám, jednak obsahově, protože pohled mužů na svět zachycený v uměleckých dílech byl předkládán všem dlouhá staletí a žena měla maximálně roli modelu,“ doplňuje Hana Jirmusová Lazarowitz. Ostatně nejlépe situaci vystihuje věta známé skupiny umělkyň Guerrilla Girls: „Musí být ženy nahé, aby se dostaly do muzeí?“

Přesto, že si jako motto bereme výše uvedenou větu Guerrilla Girls, nezajímá nás „boj“ za práva umělkyň, nýbrž pohled žen/umělkyň na svět. Zajímá nás jejich život a dílo jako výpověď o jejich chápání světa, ať už se zabývají jakýmikoliv tématy a používají jakýkoliv způsob klasické či moderní tvorby. Zásadní je pak z našeho pohledu jejich životní cesta, zkušenost, nadhled a samozřejmě neotřelý způsob vyjadřování výtvarnými technikami.

Od 30. března 2018 budou v samostatných výstavách zpřístupněna díla osmi umělkyň.

Marie Blabolilová (*1948)

foto k článku Přes specifický minimalismus přináší dílo Marie Blabolilové silné emoce. Nejjednodušším způsobem umí malířka a grafička „popsat“ dobu, ať už jde o 60. léta nebo současnost.

Její rozsáhlá výstava zahrnuje grafiku, kresby a obrazy.
Obrazy s bytovými zátišími na sololitových deskách či linoleu, obrazy se solitérními kusy nábytku, okna se záclonami namalovanými gumovým válečkem malíře pokojů, s květinami a kočkou posedávající na parapetu, syté krajinomalby, kvetoucí stromy, kmeny bříz, ploty prorostlé větvemi keřů - to je svět Marie Blabolilové.

Magdaléna Chaya Rajnišová (*1958)

foto k článku Malířka se po dlouholetém pobytu v zahraničí (Švýcarsko, Francie, Irsko, Nové Mexiko, Itálie, Izrael ad.) vrátila do rodného domu v Kladně. Její ne jednoduchá životní cesta se zhmotňuje v obrazech, kde „paměť místa“ hraje zásadní roli; jejími tématy jsou pouště a světlo, ale i biblické motivy. Významná je i její práce pro divadlo (Divadlo bratří Formanů, Theater 58 v Curychu, divadlo Taos v Novém Mexiku) nebo spolupráce s archeology v Izraeli.

Toy_Box

foto k článku Umělkyně známá streetartovými projekty, spoluprací se sociálně vyloučenými spoluobčany a romskými dětmi, ochránkyně zvířat, uznávaná ilustrátorka, představí dílo spojené s fenoménem Českého Krumlova, s dlouhodobými snahami pomáhat lidem i zvířatům, ale také s její novou životní rolí maminky dvojčat.

Výstavy, instalace a videoart následujících umělkyň budou zpřístupněny v průběhu dubna a května:

foto k článku Anna Macková (1887-1969)
Výstava převážně grafického díla a životní příběh Anny Mackové dobře charakterizují osudy žen/umělkyň v první polovině 20. století. A.M. pocházela ze zámožné rodiny statkářů ze Studeňan. Zcela neobvykle na dívku své doby si vymohla možnost věnovat se studiu malby (1909–1911 studovala portrét, zátiší a krajinu na pražské škole Karla Reisnera) a později grafiky u Františka Horkého. V roce 1918 se seznámila se svým osudovým mužem Josefem Váchalem; cestovali spolu, vzájemně se inspirovali a vymýšleli nové přístupy zejména barevného dřevorytu; neopomenutelná v životopise Anny Mackové je významná finanční pomoc dnes výrazně známějšímu Josefu Váchalovi; extrémním pak byl jejich společný zážitek, kdy po roce 1948 byl rodině Anny Mackové postupně drasticky a dramaticky zabavován majetek (na statku ve Studeňanech oba už od 2. světové války bydleli), což se podepsalo na zdraví obou.

Eva Išková Prokopcová (*1948)
foto k článku Expresívní malby solitérní jihočeské umělkyně Evy Prokopcové viděly desítky tisíc návštěvníků našeho domu už před deseti lety. Připravovaná výstava Evy Prokopcové pro rok 2018 je mimořádná tím, že umělkyně nechá prostřednictvím svých nových obrazů nahlédnout do nelehkých osudů rodiny, která byla po roce 1948 navždy rozdělena: rodiče se rozhodli i s čerstvě narozeným dítětem emigrovat, horečka miminka ale vedla k tomu, že matka s dítětem zůstaly v Československu a přes Šumavu utekl jen otec. Rodina se už nikdy nesetkala.

Ikuko Miyazaki (*1954)
Ikuko Miyazaki převádí kresby Egona Schieleho do 3D podoby, kdy disproporční kresby domýšlí do figurálních rozměrů a vznikají zubožené panenky Barbie.

Bernadette Huber (*1962)Audioviovizuální rakouská umělkyně.Před několika lety již v Českém Krumlově vystavovala a ve své videoinstalaci „Egon´s blue sex box“ rozpohybovala postavy z Schieleho obrazů. Postupovala metodou animace za pomoci digitálního fotoaparátu a počítače. K tomuto účelu použila vystříhaných postav z kalendářů a pohlednic s reprodukcemi Schieleho kreseb a maleb. Erotické divadlo, které postavy díky autorce předvádějí, je groteskním představením, které využívá původního smyslného náboje Schieleho obrazů.

Kateřina Šedá (*1977)
foto k článku NORMÁLNÍ ŽIVOT NA PLNÝ A POLOVIČNÍ ÚVAZEK!
Práce snů v srdci Českého Krumlova.Peřiny v oknech, fotbal na ulici, procházka s kočárkem do centra města. Obyčejné každodenní jevy a činnosti, kterých si mnozí z nás ani nevšimnou. Co se ale stane, když všechny najednou zmizí? Z MĚSTA SE STANE KULISA. Máte pocit, že centra některých českých měst přestala patřit místním? Že zde dlouhodobě postrádáte činnosti, které dělají město útulné pro život? Zapojte se do projektu Kateřiny Šedé UNES-CO!V rámci této tříměsíční akce (červen–srpen 2018) můžete zažít v České Krumlově něco, s čím se už pravděpodobně nikdy v životě nesetkáte. Jen teď a tady můžete získat služební byt a mzdu za viditelné provozování normálního života (na plný úvazek, poloviční úvazek i brigádní výpomoc), přímo v centru historického města!rocházka s kočárkem do centra města. Obyčejné každodenní jevy a činnosti, kterých si mnozí z nás ani nevšimnou.

Ve výročních dnech přelomu října a listopadu 2018 (100 let od založení republiky, 100 let od smrti Egona Schieleho, 25 let od otevření našeho domu), kdy budou v jeden moment k vidění všechny plánované výstavy, se bude konat dvoudenní slavnostní finisáž s doprovodným programem.

Výstavy se konají za podpory: Soukromých sběratelů, Města Český Krumlov, Jihočeského kraje, Nadace Sabarsky-Sonnberger, Zámku Týnec, Dragon Press Klatovy.

Mediálním partnerem je Mladá fronta DNES.

Autor / zdroj: Egon Schiele Art Centrum
Publisher: iUmeni.cz