Galerii s pražskou tradicí sahající do 90. let nyní provozuje pod hlavičkou Jiri Svestka Gallery společnost Fine Arts of Central Europe. Společnost si zvolila, ve srovnání s dřívějším sídlem v Biskupském dvoře, komornější výstavní prostor. Zahajovací výstava nese název Past-Present-Future.
„Rozhodli jsme se pro v současnosti ve světě aktuální galerijní koncept, který poskytuje intimnější setkání s uměním. Galerie umístěná v činžovním domě má tři hlavní výstavní místnosti a je doplněná o malý depozitář a showroom. Chceme kromě klasických výstav organizovat i různá setkání, menší přednášky a výměnu zkušeností mezi sběrateli, galeristy a dalšími aktéry umělecké scény. Akce budeme pořádat ve spolupráci s projektem Artconfer, jehož jednou ze zakladatelek je ředitelka galerie JSG Jana Smrčková“ říká kurátor výstavy Jiří Švestka.
Galerie zahajuje činnost výstavou propojující tři umělce: Georga Ettla, Ioanu Nemeş a Katarínu Poliačikovou. Každá ze tří místností galerie v mezaninu secesního domu s výhledem na Vltavu a nábřeží patří jednomu z nich.
Ettl, Nemeş a Poliačiková náleží k umělcům, se kterými galerie dlouhodobě spolupracuje. Jejich díla se nyní v nových prostorách vzájemným propojením dostávají do překvapivého kontextu. První výstavou na novém místě tak Jiri Svestka Gallery propojuje svou tradici a nově vznikající podobu. Výstava netvoří uzavřený celek, v dalších měsících se bude proměňovat, větší prostor bude dán i jiným umělcům, a tak bude stát za to galerii navštívit i vícekrát.
Od září 2017 pak Jiri Svestka Gallery plánuje pořádat výstavy prezentující kvalitní české, ale i zahraniční umělce v tvůrčích dialozích, které je představí v novém, vzájemně obohacujícím kontextu. „Naším cílem je nabízet kromě výstav českých umělců také možnost seznámit se se zajímavými zahraničními osobnostmi současného umění ve specifickém výběru,“ dodává Jiří Švestka.
Jiri Svestka Gallery bude otevřena od středy do pátku od 14,00 do 19,00 hodin a v sobotu od 11,00 do 19,00 hodin nebo po domluvě. V depozitáři a showroomu, které patří k privátnímu zázemí galerie, je možné po domluvě shlédnout mnoho dalších zajímavých děl českých a zahraničních autorů několika generací např. Jan Kotík, Adriena Šimotová, Karel Malich, Otto Gutfreund, Mária Bartuszová, Maki Na Kamura, Krištof Kintera, Jitka Hanzlová, Sofie Švejdová, Andrej Dúbravský, Rafal Bujnowski, Adéla Babanová, Karíma Al-Mukhtarová a další.
Ioana Nemeş
Název současné výstavy Past-Present-Future vychází z díla Birdman (Positive & Negative Ring) rumunské konceptuální umělkyně Ioany Nemeş, předčasně zesnulé v roce 2011 ve věku 32 let. Obraz byl původně součástí projektu s názvem Relicts of the Afterfuture (Brown). Díla Ioany Nemeş odkazují na pohanské obřady, které si rumunští rolníci uchovávali po dlouhou dobu vedle křesťanských. Součástí života byly tehdy nadpřirozené události a síly. Ioana Nemeş se snažila zachytit tento již zmizelý magický svět, ale nikoli ho konzervovat, nýbrž mu dát nový život a budoucnost. Její objekty a instalace využívají většinou přírodní autentické materiály.
Georg Ettl
Dílo německého umělce Georga Ettla (1940-2014) je těžké uzavřít do úzce vymezených kategorií uměleckých směrů a proudů. Jako mladý muž odešel na delší dobu do Spojených států, kde ho ovlivnilo dynamické americké umělecké prostředí konce 60. a začátku 70. let 20. století. Spolupodílel se např. s Donaldem Juddem, Walterem De Mariou nebo Michaelem Heizerem na formování počátků minimalismu a konceptualismu. Ettlovy sochy z počátku 70. let charakterizuje napětí mezi fyzičností objektu a intelektuální abstrakcí. Perfektně řemeslně zpracované práce, při nichž umělec využíval kromě tradičních postupů i tehdy zcela novou počítačovou a laserovou techniku, odrážejí i jeho bohaté filozofické znalosti a zcela individuální myšlení.
Katarína Poliačiková
Katarína Poliačiková, nar. 1983, patří k velmi zajímavé mladé postondákovské generaci slovenských umělců. Její dílo se ubírá dvěma hlavními směry. Na jedné straně znovuobjevuje a zpochybňuje auru a originalitu umění, které dekonstruuje a nově interpretuje. Na druhé se snaží usnadnit divákovi vcítění se do díla využitím osobních vzpomínek a intimních námětů. Obě strategie se protínají v tématu paměti, stejně jako pomíjivosti a možnosti se vzpomínkami manipulovat. Dílo Poliačikové zahrnuje širokou škálu technik: kresbu a fotografii, video i sochu.
