Narodil se v nedalekém městečku Oberplan, které se dnes jmenuje Horní Planá. Není cílem tohoto článku zkoumat a soudit, co se tady dělo a stalo v letech 1939–1945 ani v letech následujících. Ale tolik je nutné na úvod říci, že to byla léta, která dokázala poškodit a často úplně zničit to, co dlouhá řada generací s vynaložením velké námahy a důvěry v budoucí čas vykonala a vytvořila. Dnes, víc než sedm desetiletí po zhroucení nacistického režimu a na sklonku třetího desetiletí od chvíle, kdy skončily totalitní režimy ve střední Evropě, a tedy i v Československu, je šumavská Slunečná a její dnešní podoba dobrým příkladem toho, že důvěra v budoucí čas je hodnota, která se může znovu vracet. Prostřednictvím práce lidí a záměrů, které přesahují krátkodobý horizont a kalkulaci. I když, a to je zcela v rámci věci, mohou, a dokonce musí fungovat i po hospodářské stránce.
FARMA SLUNEČNÁ
Farma Slunečná vznikla v roce 1999 na místě, kde byla v rámci nedalekého vojenského prostoru Boletice v šedesátých letech minulého století vyhozena do vzduchu či rozstřílena většina domů. Zbyly čtyři. Pozemky využíval státní statek, instituce, která zejména v pohraničí (ale nejen tam) obludným způsobem ničila a devastovala domy, památky i krajinu. Za jeho éry tu byl postaven kravín.
Pavel Štěpánek, zakladatel a majitel farmy, tady v nadmořské výšce 840 metrů na 36 hektarech postupně vybudoval hospodářství, které respektuje ekologické principy a hlásí se nejen slovy, ale především v praxi k zásadám udržitelného rozvoje a provozu. Jak to sám formuluje: „Provoz biofarmy je součástí dlouhodobého úsilí o hledání rovnováhy člověka se světem okolo a o co největší soběstačnost při získávání potravin, energie a zásobování vodou.“
Převážnou část pozemků tvoří pastviny pro ovce, kozy a skot, na vhodných pozemcích se pěstují brambory, zelenina a ovoce. Produkty farmy – sýry, mléko, jogurty, smetana, máslo, maso jehněčí, kůzlečí a hovězí, drůbež, vajíčka, med, vlna a biobrambory – mohou návštěvníci ochutnat i nakoupit přímo na farmě.
GALERIE SLUNEČNÁ
Součástí farmy je také penzion, který se nachází ve třech původních restaurovaných budovách. Jedna z nich se jmenuje Dům s galerií – a tady se pomalu dostávám k tomu, co mě sem vlastně přivedlo. Je to výstava s názvem Vidět Israel, která je v Galerii Slunečná od 18. června do 15. září nainstalovaná a otevřená. A nejen v Domě s galerií, ale i rozsáhlých prostorách stájí, které v létě, kdy jsou zvířata na pastvinách, překvapivě rovněž fungují jako výstavní prostor.
Výstavy se na farmě Slunečná pořádají od roku 2011 (vůbec první to byla výstava BlueLine výtvarné skupiny UNFOCUSED). Jak dramaturgii, tak i pořádání výstav zajišťuje občanské sdružení Art Slunečná. Preferovanou oblastí výstavní činnosti je umělecká fotografie, ale vystavují tady i malíři, sochaři a performeři.
Ta letošní, slovy jejího kurátora a člena skupiny UNFOCUSED Harryho Farkase, „má ukázat Izrael z různých pohledů. Proto zde prezentujeme devět umělců, zčásti ze samotného Izraele, ale též českých, kteří tuto zemi navštívili a o své dojmy se chtějí podělit.“ Devět autorů, z toho šest fotografů a po jednom sochař, malířka a textilní výtvarnice, profesionálové i ti, kteří se svojí výtvarnou činností neživí, prezentují v galerii šumavské farmy své práce na téma Izrael.
VIDĚT IZRAEL
V Domě s galerií v prvním patře nad restaurací v architektonicky originálně pojatém prostoru vystavuje Pavlína Schultz (1978 Praha), žijící od roku 2008 v Izraeli, cyklus barevných fotografií Telavivské lavičky. Název doslovně vyjadřuje téma. Zachycuje odpočívající, přemýšlející, pouličně pracující, komunikující, případně nic nedělající obyvatele izraelské metropole na lavičkách.
Autorem černobílých fotografií v sousedství, souhrnně nazvaných Aish Ha Tora, je Pavel Štěpánek (1962 Karviná). A vychází najevo, že farmář Štěpánek je také fotograf, který vystudoval v Německu vysokou školu obor fotoinženýrství a léta se fotografování profesionálně věnoval. Vystavený cyklus, zachycující studenty jeruzalémské ortodoxní ješivy Aish Ha Tora (Oheň Tóry), nacházející se nedaleko Západní zdi, jeho profesionalitu přesvědčivě dokládá.
Dále tu visí rozměrný obraz M. Ch. R. Rajnišové (1958 Kladno) Východ z Egypta. Zobrazuje proměnu hebrejských písmen textu Ma ništane (písně zpívané při pesachovém sederu) v zástup Židů, kteří jsou vedení Mojžíšem do zaslíbené země. Chedva Meroz (narozená 1948 v Československu, od roku 1949 žije v Izraeli) přispěla k výstavě několika obrazy vytvořenými technikou quilt (sešíváním různobarevných látek), zajímavými kompozičně i barevně.
LETNÍ GALERIE
Také největší „letní“ prostor galerie, stáje, patří čtyřem autorům. V odděleném vstupním prostoru je nainstalována část putovní výstavy fotografií Robina Böhnische (Vrchlabí 1976) Jeruzalém – nedělitelný a věčný, nafotografované během jeho častých návštěv ve Svaté zemi.
Vlastní prostor stájí je k dispozici třem fotografům. Karla Cudlína (1960 Praha) není třeba představovat. Izraeli věnuje léta pozornost a jeho nedávná výstava v pražské Špálově galerii přesvědčivě prokázala, že patří k špičce české fotografie. Alex Levac (1944 Tel Aviv) tolik známý v Čechách není, ale v Izraeli (a nejen tam) je to ve světě fotografie, zejména té novinářské, pojem. Jeho převážně černobílé snímky nepostrádají humor a často zachycují paradoxní stránku situací denního života.
Posledním fotografem, zastoupeným na výstavě Vidět Izrael, ne ovšem co do kvality, pouze v pořadí, je Martin Lazarovič (Prachatice 1991), ornitolog a fotograf přírody na Šumavě i jinde na světě. V Izraeli, který je, zejména na jaře a na podzim, kdy tudy táhnou obrovská hejna stěhovavých ptáků zaslíbenou zemí i pro ornitology, pořídil skvělé snímky opeřenců, které představuje ve velkých formátech.
Mimo čtyři stěny sálů Galerie Slunečná vystavuje jediný sochař této kolekce Jojo – Yosef Ohayon (narozený 1958 v Casablance, od roku 1964 žije v Izraeli). Jeho kovovou plastiku Chaverut – Přátelství, umístěnou ve volném prostoru před budovou galerie, jsme reprodukovali na obálce červencového čísla Rch. Obrysy dvou států, České republiky a Izraele, navzájem propojené a jen barevně odlišené, vyjadřují to, co je jednou z pozitivních skutečností naší současnosti – že oba státy a především lidé v nich žijící spolu v rozhodující většině navzájem sympatizují a rozumějí si.
Výstava Vidět Izrael se koná pod záštitou velvyslance Státu Izrael Daniela Merona, který se, spolu s většinou autorů, účastnil vernisáže. Kurátorem výstavy je Harry Farkas. Expozice je přístupná denně do 15. září 2017. Adresa Galerie: Slunečná 3, 384 51 Želnava, e-mail: info@biofarma-slunec¬na.cz, web: www.biofarma-slunecna.cz.
