Málokdo si vybere pro svoji první návštěvu Anglie město Stoke on Trent ležící zhruba 50 km jihovýchodně od Manchesteru, v hrabství Staffordshire, v regionu West Midlands. Není to ani typické město, ale souměstí vzniklé na počátku 20. století spojením šesti městeček. Dohromady tu žije na dvě stě padesát tisíc obyvatel. Na první pohled zaujme všudypřítomnými brownfieldy bývalých keramiček v různém stádiu rozpadu. Dodnes je celá oblast nazývána jednoduše Potteries. V polovině ledna je tu dost nevlídno. Fouká mrazivý vítr a město je prosyceno vlhkým chladem, který je zvlášť citelný kolem kdysi rušných plavebních kanálů.
Cítíte se tu trochu jako u nás v pohraničí, kde jsou chátrající textilky, papírny a další fabriky rovněž němými svědky někdejšího bohatství a činorodosti.
Ostatně tato svým způsobem přitažlivá ponurost mě do Stoke on Trent přivedla. Zaujala mě na obrazech malíře, který zde prožil většinu svého života. Jmenoval se Maurice Wade a nepochybně měl svoje město rád, do detailu ho znal a na téměř 350 obrazech zachytil jeho tvář, která prošla v průběhu 20. století dramatickou proměnou. Výstavu podstatné části jeho díla s názvem „Maurice Wade – A Painter from No.57“pořádala galerie The Potteries Museum & Art Gallery ve Stoke on Trent od 12. října 2024 do 26. ledna 2025.
Maurice Wade se narodil v roce 1917 v Burslemu, tedy jednom z původních městeček souměstí. Zažil tak Potteries jako místo, které mohlo občas připomínat peklo. Černé uhlí se tu pálilo současně ve 2000 keramických pecích, kterým se přiléhavě říká bottle ovens. Účinnost pecí činila necelých 20% a na rozpálení jedné pece bylo třeba až 18 tun uhlí. Když byly špatné dny, tak nebylo pro samý kouř vidět na krok a lidé chodili domů z práce podél plotů. Řadové domky z červených cihel se leckde stavěly hned vedle fabrik. Všechno logicky navazovalo. Z okolí se po cestách a kanálech přivážel jíl, uhlí a další materiál, dělníci žili v bezprostředním okolí továrny, hotové nádobí, kachle, záchodové mísy a další keramické výrobky se nakládaly na vozy nebo lodě plující po kanálu do Liverpoolu. Kde zbylo mezi domky a továrnami trochu místa, tam vznikly zahrádkářské kolonie s rozmanitými budkami, jak je známe i z jiných periferií.
Více než dvě stě let trvající intenzivní keramická výroba, která zásobovala trhy velké části světa, dospěla
ke svému konci v 70. letech 20. století.
Podobně jako jiná tradiční odvětví a řemesla starého kontinentu, výroba keramiky v Potteries neobstála
v soupeření s asijskou konkurencí. Ve velkém se začaly bourat fabriky z červených cihel i tolik typické a svým industriálním způsobem půvabné bottle ovens. Dnes jich zůstalo ve Stoke on Trent z původních více než 2000 pouhých 47. Už se z nich nekouří, staly se z nich atrakce vyvolávající nostalgii a symboly připomínající zašlou slávu a prosperitu Potteries. Jak už to s nostalgií bývá, obsahuje i dávku idealizace. Život v Potteries a práce v keramičkách měly ovšem k idyle jistě dost daleko. I to je obsaženo v obrazech Maurice Wadea.
Wade pocházel z dělnické rodiny, jeho rodiče ale nepracovali přímo v keramické výrobě. Po ukončení střední školy chtěl pokračovat ve studiu na univerzitě. To mu bylo ostatně jako talentovanému studentovi školou
i doporučeno. Nicméně rodiče jeho život směřovali v duchu tehdejších konvencí dělnické třídy. Je čas najít si práci a obstarat si živobytí. Maurice začal pracovat ve Stoke on Trent Treasury Office (jakési obdobě finančního úřadu). Večer navštěvoval výtvarné kurzy. V roce 1939 vstoupil do armády, byl povolán
do Londýna a přidělen na práci v kanceláři muničního skladu. Tam také jednoho dne při sledování vzdušného souboje mezi britským stíhačem a jeho německým protivníkem poznal svoji budoucí ženu, s níž se v roce 1943 oženil. V Londýně navštěvoval večerní kurzy na Chelsea School of Art a trávil hodně času v galeriích a muzeích. Po válce se manželům Wadeovým narodily dvě dcerky a život v hlavním městě začal být finančně neúnosný. V roce 1951 se Maurice Wade vrátil do Stoke on Trent a nastěhoval se s rodinou do řadového domku č. 57 v Longport Road. Nastoupil na chlapeckou střední školu jako vychovatel a učitel výtvarné výchovy. Kromě toho vyučoval ve večerních kurzech, kde se setkal s Arthurem Berrym, úspěšným dramatikem, básníkem a také malířem. Právě Berry povzbudil Wadeovo sebevědomí a apeloval na nedělního malíře, aby zanechal učení a soustředil se na svou vlastní tvorbu. Půda v čísle 57 se změnila
v ateliér a Maurice Wade se začátkem 60.let opravdu vydal na uměleckou cestu. Během svého života namaloval přibližně 350 obrazů. Vystavoval například
v Královske akademii, na Pařížském salonu, v Královské společnosti britských umělců, Galerii umění města Salford, Galerii umění města Stoke on Trent a
na Univerzitě v Keele. Maurice Wade zemřel v roce 1991 na předzahrádce domku č. 57.
Malířský rukopis Maurice Wadea je čitelně osobitý. V raném období na jeho obrazech převládá hnědá, zelená a šedá. Po roce 1962 jsou jeho díla téměř výhradně černobílá, s občasným využitím tmavých odstínů hnědé a červené, kterými mistrně dolaďuje atmosféru jednotlivých obrazů. Maurice Wade pracoval výhradně s malířskou špachtlí, kterou nanášel barvy na hobrovou desku, čímž dosahoval zvláštní trojrozměrnosti. Ztvárňoval převážně objekty, zejména továrny, případně domy zasazené do prostředí, které je lidskou činností přetvořené, místy i zmrzačené, které však zůstává součástí přírody. Jeho obrazy vykazují až geometrickou přísnost, která spolu s úspornou barevností skvěle zachycuje dojem z popisované industriální krajiny. Koho na obrazech nenajdeme, je člověk. Ten je ovšem na pozadí veškerého dění.
Sám Maurice Wade ke své tvorbě říká:
Na otázku, proč maluji tak, jak maluji, tedy převážně formalisticky, s důrazem na geometrické tvary a ponuré tóny barev, odpovídám, že právě tak mohu nejlépe zachytit tu kterou situaci. Trvám na tom, že dílo by mělo mít strukturální účel a mělo by být silné ve výrazu a barvě. Mám pocit, že člověk v těchto obrazech nemá místo. Stačí, když dokáže nad zjevnou nehybností zpřítomnit předivo lidské citlivosti, skutečný význam zachyceného, jiný pohled než ten, který se odráží na hladině plavebních kanálů. Snažím se vytvořit obraz, který by odhalil skutečnost realističtější než nejpřesnější reprodukce, dílo, které jakýmsi zvláštním způsobem balancuje mezi snem a skutečností."
Jsem přesvědčená, že koho přitahuje syrovost industriálních témat ve výtvarném umění, tomu citlivý Maurice Wade vstoupí do duše i srdce. A možná zatouží vydat se do zjizvené krajiny Potteries a podívat se svýma očima na mizející svět Maurice Wadea.
V Anglii se dají navštívit jistě elegantnější místa než je Stoke on Trent. Nicméně setkání s malířem v místě, které mu bylo předobrazem a inspirací a které
po dobu téměř tří století bylo jedním ze soukolí dynamického anglického průmyslu, je asi autentičtější variantou prvního seznámení se s Anglií než jsou obligátní Hop on Hop off Sightseeing Tours.Radostnou tečkou za výletem do Potteries mi bylo po návratu zjistění, že stojánek na vajíčko a šálky na čaj s anglickými motivy, které máme doma „odjakživa“, pochází z keramické produkce Johnson Brothers, společnosti, jejíž historie se v Hanley, jednom z původních městeček Stoke on Trent, začala psát v r. 1883.
Na závěr bych chtěla poděkovat svému letitému kamarádovi Petru Hájkovi za to, že mě s Mauricem Wadem seznámil. Petr pracuje ve Velké Británii téměř 20 let jako anesteziolog a jeho druhým domovem se mu stal Stoke on Trent. Tam se „potkal“ s Mauricem Wadem, jeho obrazy se nadchnul a domnívám se, že Maurice Wade ho naučil mít Stoke on Trent do jisté miry rád. Bylo to především Petrovo úsilí, že v loňském roce vznikla zmíněná souborná výstava, na níž bylo vystaveno 94 obrazů. Velká část dnes pochází z Petrovy sbírky. Mimořádným obohacením celé akce bylo vydání výpravné publikace Maurice Wade: A Painter from No 57, která obsahuje 108 reprodukcí obrazů Maurice Wadea. Vydalo ji nakladatelství Kodudek v roce 2024. Kniha je k zakoupení i u nás na eshopu ale i
v dalších vybraných knihkupectví.
Svůj výtisk si můžete objednat též prostřednictvím www.mauricewade.art , kde také najdete více informací o životě a díle Maurice Wadea.
Hana Bartáková
