Lukáš Musil (1984) má za sebou několik výrazných výtvarných projektů i zajímavých spoluprací, ať už na poli módy (spolupráce s Liběnou Rochovou a nadací Motýlích křídel) nebo divadla (performativní projekt Tepy čar) a další. Tvoří převážně v cyklech a pro svou prezentaci potřebuje prostor, nejlépe velký prostor. Ten poslední byl v Holešovické tržnici v Praze, kde zaplnil svými pracemi jednu celou halu. Výstavu připravoval několik měsíců a hala se poté na několik týdnů proměnila v „Kapli dechu.“ (13.9. – 26.10.2024). Vytvoření sakrálního prostoru v profánním prostředí bylo vyústění cyklu, kterému se Lukáš Musil ve své tvorbě věnuje několik let. Článek o této výstavě si můžete přečíst třeba na Czechdesign.cz zde.
Součástí instalace Kaple Dechu byly také perokresby, respektive kurátorský výběr kreseb. Vzhledem k monumentálnosti prostoru i vystavených velkoformátových pláten by se zdálo, že jsou až nenápadné, ale jejich význam pro výstavu byl neméně významný jako velká plátna. V miniaturních perokresbách jsou právě zakotveny počátky onoho cyklu. Během několika let jich Lukáš Musil vytvořil bezmála 3500. Vystavena byla jen část těch nejmladších. Pečlivě vybraný výběr dalších bezmála 130 kreseb pak bylo spojeno do autorské knihy s kurátorským textem Barbory Půtové, Ph.D. (v českém i anglickém jazyce). Kresby jsou v publikaci zachovány v původní velikosti, grafiku a obálku zpracovalo studio Kosatko.
"Odmítám koncept hierarchizování mezi kresbou a malbou, resp. mezi papírem a plátnem. Stavím je na roveň. Jedno pro mě není víc než druhé. Každé médium má svůj cíl,“ přibližuje Lukáš Musil.
Volná výtvarná tvorba Lukáše Musila
Svoboda je klíčovým slovem pro Musilovo výtvarné uvažování. Absolutní svoboda před prázdným plátnem velkého rozměru je pro něj svobodou tvůrce, který není omezován žádnými vnějšími vlivy a je veden pouze vlastní obrazotvorností. Od dosti temných abstraktních pláten svého prvního tvůrčího období (2011–2014), zjevujících jakýsi chaos neorganizovaného světa a mysli, přešel od roku 2014 k stvoření vlastního universa, ne nepodobného Stvoření. Vznikající série velkoformátových obrazů, ve velké většině sprejů na plátně či kožence, zachycují Musilovy kreace ve stále jednodušším a jistějším gestu, které dává ožívat originálním bytostem z Musilova světa rostlin, zvířat i lidí. Musilův výtvarný výraz také jako by se vracel až kamsi na začátek, k prapodstatě, k prvopočátku, kdy zvířata znamenala pro člověka zdroj přežití, ale zároveň (a snad právě pro to) k nim vzhlížel s takřka nábožnou úctou. (Pavel Chalupa, 2017, úryvek z tiskové zprávy k výstavě Signatury)
Autorské knihy
Kaple Dechu však není Lukášova první autorská kniha. Má za sebou již několik knižních projektů. Například ilustrace v novém vydání povídek E.A. Poa – Jáma a kyvadlo a jiné povídky, publikace vydané k velké výstavě v roce 2017 v pražské výstavní síni Mánes – Musa/Bestiář a Musa/Slabikář. Výstupem výstavy ve Ville Pellév roce 2019 byl katalog s velmi "zapamatovatelným" názvem AZAJTÓKZÁRÓDNAK. (z maďarského: “Kérem vigyázzanak, Az ajtók záródnak!” – Pozor, dveře se zavírají!). Za pozornost stojí také číselný tatérský projekt Lukáše Musila Homo numerus.
Všechny publikace a katalogy s díly Lukáše Musila, které dosud vyšly, jsou mnohdy výstupem jeho mnohaleté práce a jen jakousi pomyslnou třešničkou na dortu, který představoval většinou výstavu nebo projekt. Zaznamenávají jeho umělecký posun a představují jeho dosavadní práci. Většinou vyšly v omezených nákladech a jejich sehnání bude časem poměrně obtížné. Jejich hodnota ale bude trvalá a poroste s cenou jeho díla.





