Jako taková zaplňuje prázdné místo na poli monografií věnujících se významným sklárnám a sklářům na území českých zemí. Vznikla především na základě pečlivé heuristické analýzy a práci se sbírkovým fondem Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Kniha Riedel – Sklo, trendy, inovace“, autorů Petra Nového a Heleny Braunové, je tvořena obsáhlým katalogem, kde jsou zdokumentovány jednak samy sbírkové předměty z Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, tak doprovodný materiál, jako jsou katalogy, vzorníky či dobové fotografie. Publikace představuje v úplnosti historii sklárny od prvopočátků sklářského podnikání členů rodu Riedelů do 20. století a též zmiňuje současnost, kdy příslušníci v rodovém podnikání přes všechny peripetie osudu pokračují.
V úvodních statích autor Petr Nový zmapoval historii rodového podnikání Riedelů na základě pečlivé heuristické analýzy. Takováto systematická práce s prameny nebývá u uměleckohistorických prací obvyklá a povyšuje tak celou publikaci do interdisciplinární sféry, a proto se může též stát vhodnou pomocnou příručkou pro historiky, mapující např. dějiny a historii mikroregionů severních Čech. Tato část knihy je také vhodně doplněna obrazovým materiálem, zahrnujícím všemožné dochované portréty jednotlivých příslušníků rodu, vedoucích zaměstnanců, jejich majetek či fotografie podnikových prodejen atp.
Samotný korpus knihy stojí na výživném katalogu sbírkových předmětů a doprovodné dokumentace k nim. Obrazové části s popisky předcházejí opět statě Petra Nového, kde se autor dopodrobna věnuje předkládanému materiálu, jeho stylovým proměnám, nově zavedeným technologiím atp. Aby bylo možné materiál stylově popsat, rozdělil ho autor do dvou kategorií a to na „Užitkové, dekorativní a luxusní sklo“ a dále „Osvětlovací sklo“ – tedy celá svítidla či jednotlivé komponenty k různým druhům svítidel. Podobně jako text v první části knihy mají i tyto dvě statě chronologickou strukturu, představující výrobky sklárny v té či oné době, tak, jak jdou v časové ose po sobě. Autor zmiňuje různá specifika produkce Riedelovského skla, jako jsou výrobky lisovaného skla, bižuterní tyče a trubičky. Kromě toho, že Riedelové dodávali polotovary do ostatních sklářských podniků, aktivně také vyráběli vlastní produkci a zkoušeli experimenty s různým sklářským materiálem, což není v dosavadní literatuře příliš zmiňováno. Podobně jako novohradská sklárna hraběte Buquoye začalo se i v Riedelově sklárně vyrábět uranové sklo žlutého zabarvení pod obchodním názvem Anenská žluť (Annagelb) a o něco později též sklo zeleného tónu pod obchodním názvem Anenská zeleň (Annagrün).
Autor taktéž zmiňuje obchodní aktivity a prestiž získanou v rámci velkých výstav, kde obvykle vystavoval nejeden uměleckoprůmyslový podnik. Na Mezinárodní výstavě dekorativního a průmyslového zboží v Paříži roku 1925 obdrželo Riedelovské sklo několik ocenění. Bylo to především zásluhou výtvarníka Alfreda Kunfta, jehož návrhy vnesly do sklárny čerstvý vítr a povýšily některé jejich výrobky na skutečná umělecká díla. V Paříži tehdy zaujala i velká fontána z foukaného a litého broušeného křišťálového skla, kterou navrhl Pavel Janák. Fontána byla navíc na vrcholu zakončena figurou dudáka, kterou vytvořil Jaroslav Horejc. Nevšední instalaci financovali Riedelové sami. Byl to dar československé vládě v hodnotě kolem tehdejších sta tisíc korun československých. Jak autor publikace zmiňuje, sám Pavel Janák byl dle dochované korespondence s Arnem Riedelem s instalací nadmíru spokojen. Publikace se tak věnuje nejen vylíčení obchodních aktivit sklářského podnikání Riedelů, ale též jednotlivým výrobkům, o jejichž podobu se postaraly výrazné umělecké osobnosti své doby.
Kniha představuje nesporný přínos k mapování sklářských rodů a historii výroby skla na území českých zemí, jelikož, jak je již zmíněno v úvodu, dosud sklářskému podnikání rodu Riedel nebyla věnovaná patřičná pozornost a jednotlivé informace jsou roztroušené v dílčích statích či drobnějších publikacích. Kniha představuje pečlivou práci s prameny, na jejímž základě vznikla. Hlavní autor publikace – Petr Nový prokazuje velkou schopnost číst v písemných dokladech a archiváliích a následně dávat jednotlivé informace do patřičných souvislostí, tak, aby uceleně zmapoval historii skla spojeného s rodem Riedelů. Stejně tak lze ocenit obrazový katalog, bez něhož by předkládané informace nebyly dobře srozumitelné. V neposlední řadě je nutné vyzdvihnout, že je celá kniha bilingvní a za českým textem následuje vždy anglický překlad, což se v 21. století jeví téměř jako povinná výbava každé podobné publikace, bez které si není schopná obhájit místo na poli publikací v mezinárodním kontextu.
Není pochyb o tom, že si kniha najde cestu do každé oborové knihovny u nás i v zahraničí. Kniha představuje reprezentativní příklad, jakým způsobem prezentovat muzejní sbírku v kontextu regionální historie. Publikace může být také inspirací pro jiné pracovníky z veřejných příspěvkových organizací, spravujících obsáhlé sbírky muzejní povahy, aby své bádání a léta praxe se sbírkou zveřejnili v knize tohoto typu.
