Tato setkání vznikala na půdě vydavatelství Aulos, jehož třicetiletou tvorbu představuje od 1. prosince 2023 do 31. března 2024 Muzeum literatury pod názvem Krásná kniha.
S novou budovou v Petschkově vile v pražské Bubenči získalo Muzeum literatury prostory, které nabízí řadu možností moderního prezentování knižní produkce. V těchto dnech do výstavních prostor rozšířených o instalaci navržené architektem Josefem Pleskotem a Veronikou Škardovou zavítala krásná kniha vydavatelství, které jistě netřeba zájemcům o bibliofilie šířeji představovat.
Nakladatelství Aulos se rozhodl v roce 1992 založit Zdeněk Křenek, aby zúročil svoji zkušenost z práce redaktora v Lyře Pragensis, ale hlavně aby vydávaným bibliofiliím vtiskl svoji vlastní vizi. V průběhu let však zvyšoval své nároky, počínaje výběrem autora textu a konče knižní vazbou, která je jakýmsi dovršením celého knižního díla. Od prvního titulu až do současnosti ji odvádí na špičkové úrovni Ateliér Krupka.
Křenek se obklopil nejen vynikajícími řemeslníky, ale i dalšími odborníky. Při přípravě edičního plánu mu na počátku pomáhali či radili redaktor Československého spisovatele a později Mladé fronty Bohuslav Holý, dlouholetý výtvarný redaktor Odeonu a básník Vladimír Nárožník, spisovatel Josef Hiršal, editor díla Vladimíra Holana a znalec české literatury a divadla Vladimír Justl, historici umění Antonín Hartmann, Jan Rous, Josef Kroutvor, Jaromír Zemina, typografové Milan Jaroš a Pavel Hrach, nebo výtvarníci Vladimír Novák, Pavel Sivko, Jiří Slíva, architekt Michal Brix, nebo fotograf Pavel Vácha a mnozí další. Důležitá byla také zpětná vazba od sběratelů a milovníků bibliofilie.
Nejdůležitějším spolupracovníkem byl však po dvacet let Zdeněk Cígler, se kterým Křenek začal spolupracovat již od roku 1993, a který se největší měrou podílel svým typografickým řešením na výsledném působení knižního celku. Byl to právě on, kdo podněcoval nakladatele k oproštění se od tradičního konzervativního konceptu tehdejší bibliofilie.
Jako ilustrátory si nakladatel programově vybíral ty, kteří dosud ilustrovali minimálně nebo pro ně ilustrace znamenala novou zkušenost. Orientoval se na starší generaci výtvarníků. Mnozí z nich totiž nemohli do roku 1989 svá díla vystavovat, a už vůbec ne prodávat. Výběr výtvarníka přitom přímo ovlivňoval i ediční plán. Například Zdeněk Sýkora si pro své ilustrace vybral Písně kosmické Jana Nerudy. Později se podílel i na titulu, který vydalo nakladatelství opakovaně, i když ho původně vydávat vůbec nechtělo. Byl jím Máchův Máj. Jak napsal Zdeněk Sýkora: „Pokusili jsme se na rozdíl od předchůdců ilustrovat nikoli děj, ale něco, co se nedá pojmenovat jedním slovem, atmosféru, ducha, rytmus, plynutí té nádherné básně.“ Prvenství však náleží ilustracím Jana Koblasy, který se po roce 1989 i jimi znovu vracel do své vlasti. Pro knihu vytvořil deset tónovaných leptů, z nichž polovina jsou kaligrafované části Máchových veršů, které se vymykají všem dosavadním pojetím. Vydáním Nahé obryně se výtvarník Jiří Šalamoun prokázal nejen jako skvělý kreslíř, ale i jako literát, který psal básně a zejména zaznamenával velmi originálním způsobem své sny, které tvoří společně s jeho deníkovými záznamy základ knihy. Adriena Šimotová se stala autorkou ilustrací k Dopisům Mileně od Franze Kafky. Ilustracemi jsou jemné černé kresby na žlutém papíře přivezeném z Tibetu. Stejně citlivě ilustrovala i titul Jsem Nikdo! Kdo jsi ty? básnířky Emily Dickinsonové, který vydavatel zařadil do edičního plánu až po několikáté výzvě Šimotové, jejíž originální kresby na průsvitných papírech propojují oba nelehké osudy, jak básnířky, tak i výtvarnice. Náročná byla realizace knihy Květy Pacovské Scrap, už jen svým formátem 61,5 x 40 cm. Autorka ale navíc do každé knihy, kompletně vytištěné litograficky, ručně vlepovala fragmenty ze své tvorby, barevné škály, odstřižky a útržky svých kreseb, které byly určeny k zapomnění. Se svým vlastním nápadem přišel též Stanislav Kolíbal, který k vydání nabídl své Texty. Vybral úryvky ze své literární tvorby, které komentují jeho dílo a současně postihují autorův složitý vnitřní svět. Texty jsou úzce provázány třemi originálními kresbami, které oscilují mezi konstrukcí a řádem a něčím tušeným, nedořečeným.
Ve starém krámku s původním dřevěným portálem v Michalské ulici, kde dříve sídlila slavná Česká expedice Matěje Václava Krameria, kde vycházely první české knížky a Krameriovy „c.k. Poštovské noviny“, se v devadesátých letech znovu začaly objevovat skvosty české knižní produkce. Kniha jako umělecký objekt, promyšlený celek, kde jedna část navazuje na druhou, kde se vzájemně doplňuje nakladatelská myšlenka, typografická koncepce, originální ilustrace, kvalita materiálu i zpracování. Každá kniha Aulosu vyniká svým jedinečným výtvarným řešením, které se neopakuje stejně jako užité materiály, jenž jsou voleny vzhledem k obsahu knihy tak, aby bylo dosaženo souladu mezi sdělením, které kniha nese, a její konečnou podobou.
Koncepce výstavy Muzea literatury zahrnuje nejen knižní tituly, ale i jednotlivé ilustrace, které jsou adjustovány na kartonech formátu 70 x 100 cm. U některých z nich byly vystaveny i tiskové matrice. Například dřevoryty Ivana Ouhela ke knize Duch času Firedricha Hölderlina, lepty Jana Koblasy k Máji nebo velice jemné suché jehly Václava Boštíka ke knize Znamení moci Jana Zahradníčka. Tato přední díla české knižní kultury dále doplňují volné grafické listy a fotodokumentace, například z dílen, tiskáren, či dobová fotografie z Michalské ulice.
Nakladatelství Aulos je prestižním vydavatelstvím krásné knihy, za nějž mluví jednak kvalita knižního díla, jednak i četná ocenění, kterých se mu dostalo nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí. K výstavě vyšel katalog Krásná kniha Aulos - 30 let nakladatelství, který je zároveň katalogem produkce nakladatelství Aulos. Obsahuje texty bývalého ředitele Muzea literatury Zdeňka Freislebena, historika umění Josefa Kroutvora, editora a spisovatele Aleše Zacha a rozhovor kurátorky Aleny Petruželkové se Zdeňkem Křenkem.
