Výstava představuje výběr z malířských a sochařských děl vzdálenější i nedávné minulosti s důrazem na slavná díla v kontextu pozoruhodných prací méně známých autorů a s ukázkami několika současných prací v tomto oboru.
Tradici klasického portrétu 19. století zastupují A. Machek a J. Mánes, přičemž jednou z nejkrásnějších položek instalace je Podobizna Boženy Němcové od J. V. Hellicha, která pochází z rodiny spisovatele Čelakovského a patří ke klenotům hradních sbírek. A právě letos si připomínáme 200 let od jejího narození (4.2.1820 v Vídni), takže vystavení právě i jejího portrétu je tak trochu symbolické a k jejím narozeninám.
Akademické portréty druhé poloviny 19. století představují díla V. Brožíka, V. Hynaise či F. Ženíška, jehož Podobizna matky náleží k nejjímavějším portrétům vůbec. Pestře je zastoupena generace devadesátých let a doba secese, jména jako L. Marold, A. Mucha, F. Kupka, K. V. Mašek či F. Brunner Dvořák coby představitelé mondénního i oduševnělého portrétu s výhonky dekorativního stylismu i ornamentální arabesky. Solitérem byl M. Švabinský, kterého výstava představí jako variačně zajímavého mistra reprezentačního a intimního portrétu v malbě i kresbě, kde zejména zaujímal prvořadé postavení. Výjimečnou osobnost J. Preislera poznáme v ukázkách raných akademických maleb, ale i ve vynikajících vrcholných autoportrétech nebo Podobizně architekta Josefa Gočára. Starší sochařskou portrétní tvorbu zastupují díla J. Štursy, B. Kafky či L. Šalouna.
Období nástupu moderny před tzv. Velkou válkou se nese ve znamení expresionismu a různorodých podnětů ze světa. Symbolicky je reprezentuje v uhrančivém torzu B. Kubišta. Silně v tomto souboru působí díla E. Filly, J. Čapka, R. Kremličky a J. Pruchy, jehož Autoportrét vytvořený jen pár měsíců před tragickým skonem vypovídá silně o nadějích, touhách i pochybách generace na zlomu starého a nového věku. Ranějšími i vyzrálými díly jsou zastoupeni V. Špála, A. Procházka, L. Kuba a V. Nechleba.
Uvolněnou atmosféru meziválečného Československa přesvědčivě dokládají suverénní artefakty A. Procházky, O. Kubína, O. Gutfreunda a J. Šímy. Dvacáté století přineslo uvolnění malířské formy směrem k větší rozrůzněnosti i nadsázce, což lze zaznamenat v pracích J. Zrzavého, K. Lhotáka, F. Jiroudka, J. Lieslera, J. Jíry nebo J. Koláře. Soudobější sochařskou podobiznu zastupují Z. Fibichová, V. Preclík, J. Klimeš a S. Hanzík. Současné generace zastupují I. Exner, B. Valchářová, X. Hoffmeisterová, J. Kremanová, J. Houska, J. Čuška, Z. Daněk a další.
Snaha zpodobnit člověka – věrně a opravdově, je lidem vlastní již od dob pravěkých. Figura se stává filozofickým můstkem k vnímání sebe i společnosti. Její symbolika dokáže zachytit lidskost i božství, statickou krásu okamžiku i děj. Připomeňme si například portrétní plastiku z Mšeckých Žehrovic, která zachytila podobu člověka elitního postavení zhruba 300 let před naším letopočtem. V množství forem, tvarů a materiálů jistě nebylo lehké vytvořit kompaktní cestu časem, jakou výstava Portrét v Čechách nabízí. Výstava se zaměřuje na posledních 200 let vývoje portrétu – od portrétu klasického až po současný.
Portrétní tvorba v Čechách
Mezi nejranější díla výstavy patří díla Antonína Machka (1775 – 1844), význačného klasicistního portrétisty českých osobností. Modelem mu seděli i Josef Kajetán Tyl, Josef Dobrovský či Josef Jungmann. Vystavený Portrét mladé šlechtičny v krajině představuje reprezentativní ukázku vytříbeného malířského umění. Na první pohled upoutá i klenot hradních sbírek – Podobizna Boženy Němcové od Josefa Vojtěcha Hellicha z roku 1845. Nutno je i zmínit následovníky Josefa Mánesa, jehož 200leté výročí od narození oslavíme v nadcházejícím roce 2020. Mikoláš Aleš, Josef Brožík, Generace Národního divadla – František Ženíšek, Vojtěch Hynais a další zde prezentují svá výjimečná díla.
Léta devadesátá
Z výše jmenovaných si dovolíme připomenout právě Josefa Brožíka, jehož podobizna Karoliny Olivarius se objevila v Zahradní aukci Arthouse Hejtmánek 2018. V jeho malířském pojetí realismu můžeme spatřit ozvěny A. van Dycka a zároveň smysl pro drobné detaily, které Brožík maluje s úzkostlivou přesností. V koloritu se projevují spíše decentní tóny. Koncem 19. stol. byl Brožík vyhledávaným portrétistou. Zachytil řadu podob významných pražských i pařížských osobností své doby a životního okruhu.
Léta devadesátá přináší rozmach i dalším autorům. Mezi nimi se nachází i Joža Uprka, který byl ve své době velmi uznáván Augustem Rodinem, František Kupka, Luděk Marold a mimořádně technicky vyspělé a obsáhlé portrétní dílo Maxe Švabinského. Rovněž cit, který Vlaho Bukovac projevuje při portrétování, přináší neobyčejně živé svědectví. Zejména výrazy očí zachycuje zcela věrně a neobyčejně sugestivně.
Nástup moderny
Výstava Portrét v Čechách je výjimečná i tím, do jaké blízkosti postavila dvě zdánlivě neslučitelné formy. Pouze pár kroků od sebe tak můžeme porovnávat dílo Vojtěcha Hynaise a enkaustiku s pískem od Antonína Procházky. Jsme tak svědky napětí, které nám může zprostředkovat i kontrast děl Generace Národního divadla a nepopisné portrétní bravury Václava Špály. Václav Špála se v těsné blízkosti setkává rovněž s Emilem Fillou, který sice byl jeho současníkem, ale v klíčových otázkách tvorby, a to zejména jakým směrem by se měla ubírat, se zásadně neshodovali. Nesmí zde chybět ani Jindřich Prucha nebo Bohumil Kubišta. Téma žen a aktů patří rovněž mezi vrcholné náměty Rudolfa Kremličky (1886 – 1932). Na výstavě jej zastupuje například Podobizna Slečny Schückové z roku 1927, která se v Arthouse Hejtmánek prodala v roce 2013 za 806 000 korun.
Portrét představoval i v díle Vladimíra Preclíka (1929 – 2008) specifické místo, jak on sám napsal:
„Portrét je šancí nahlédnout do lidské psychiky. Může zaznamenat slupku, ale také jádro, charakter, duši. Může oddělit podstatné od nepodstatného. Odkrýt výraz, osobnost – a to je těžší než pokožkový realismus.”
K výstavě vydal Spolek výtvarných umělců Mánes rozsáhlou publikaci pod názvem Portrét v Čechách, kterou si lze zakoupit na výstavě, a vzhledem k váze knize je možné si ji objednat i on-line na iUmeni.cz
Výstava potrvá od 18. 12: 2019 do 22. 3. 2020 v Císařské konírně Pražského hradu.
Použité fotografie v textu
V. Helich - Podobizna Boženy Němcové, foto: SVU Mánes
/Václav Brožík – Portrét Karoliny Olivarius, foto: Arthouse Hejtmánek/
/Rudolf Kremlička – Podobizna slečny Schückové, foto: Arthouse Hejtmánek/
/Vladimír Preclík – Autoportrét, Zahradní aukce 2017, foto: Arthouse Hejtmánek/
/Oldřich Homoláč – Sedící dívčí akt, foto: Arthouse Hejtmánek/
