Nemohl být k politické situaci lhostejný a stal se v roce 1941 členem táborské odbojové skupiny Březen. Stál vždy, jak sám říkal, na té straně, která hájí pokrok a krásu. Činnost skupiny byla prozrazena. V únoru 1943 jej zatklo gestapo. Násle- dovaly výslechy a věznění v Táboře, deportace do Malé pevnoti Terezín a poté do Buchenwaldu, kde byl až do osvobození v roce 1945.
O tom, co prožil, nechtěl mluvit ani psát. Když v roce 1995 našel své zápisky, dopisy a kresby z Buchenwaldu, po naléhání své ženy se rozhodl, že o svých prožitcích promluví. Po více než padesáti letech se ve vzpomínkách vrátil do doby, kterou ze své paměti nedokázal vymazat. Slovem i obrazem líčí nejen svůj osobní příběh a své pocity, ale i autentic- kou atmosféru koncentračního tábora Buchenwald. Mluví o každodenní realitě, o utrpení i o kamarádství mezi vězni, o hrůze i o naději ve chvílích, kdy život visel na vlásku. Nalezneme zde autorovy básně, pozoruhodné úvahy a v závěru knihy dvanáct neodeslaných (a necenzurovaných) do-pisů své ženě. Psal je formou deníku v již osvobozeném Buchenwaldu, nad kterým byla vyhlášena karanténa. Domů se vrátil až 22. 5. 1945.
Karel Valter naléhavě připomíná nutnost trvalého odporu ke každé formě fašismu. Jeho vyprávění doprovází brilantní kresby, které tajně vytvořil v Buchenwaldu, skrýval je a po osvobození dovezl domů spolu s dopisy a dokumenty. V roce 1978 věnoval 34 z těchto kreseb Památníku Terezín, v knize jsou označeny PT a inventárním číslem.
Kniha Karla Valtera Ostnaté vzpomínky vychází k 70. výročí osvobození Buchenwaldu (11. 4. 1945) a ukončení II. světové války 1945 (8. 5. 1945)
Karel Valter
(17. 2. 1909 České Budějovice – 17. 11. 2006 Tábor)
český malíř a grafik
1924 – 1928 studoval na Učitelském ústavu v Českých Budějovicích, kde byl žákem Emila Pittra.
1933 – 1935 studium na Vysoké pedagogické škole v Praze.
1928 – 1938 učitelem na základní škole v Českých Velenicích.
1931 – 1935 členem avantgardní umělecké skupiny LINIE v Českých Budějovicích.
1936 sňatek s kolegyní z velenické školy Pavlou Mikoláškovou.
1938 skupina LINIE zaniká.
1938 po německém obsazení českého pohraničí se manželé Valterovi stěhují do Mladé Vožice, kde učí na základní škole.
1940 – 1943 učitelem v Táboře. V únoru 1943 byl zatčen gestapem pro účast v odbojovém hnutí, vyslýchán a uvězněn v Táboře, v Malé pevnosti Terezín a koncentračním táboře Buchenwald, až do května 1945.
1945 – 1971 pedagogem v Táboře.
1959 – 1971 vyučoval na Lidové škole umění.
1950 – 1958 členem Svazu československých výtvarných umělců, členem uměleckých skupin KOLEKTIV (od r. 1962) a INDEX (od r.1966).
1970 – 1989 členem Svazu českých výtvarných umělců.
1999 jmenován Čestným členem spolku Umělecká beseda v Praze.
2000 jmenován Čestným občanem města Tábora.
Karel Valter uskutečnil 88 samostatných výstav a podílel se na 140 výstavách skupinových. Jeho díla jsou v majetku předních českých galerií a muzeí (např. Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou apod.), jakož i v soukromých sbírkách.
Zdroj: Marie Valterová
