Publikace se zaměřuje na Machovy experimenty v kresbě integrované do skla v kontextu zhruba dvaceti let. Ve světovém sklářství jsou práce s cílem presentovat kresbu jako nejvýznamnější složku sklářského díla prakticky neznámá, pokud s kresbou nechceme ztotožňovat rytinu se svými odlišnými zákonitostmi.
Pokud se ve skleněných objektech umělců objevují linie a kresba, děje se tak jako side-effect dekorů, nebo důsledek použití nití horkého skla. Způsob, jak s kresbou zachází Macho, je jiný především tím, že je cíleným výzkumem možností spojení kresby a skla, tj. kresby ve spojení s prostorem, světlem a časem. Kniha presentuje a analyzuje Machovy liniové kresby na povrchu skleněných desek, kresby zatavené mezi tabule skla, kresby plovoucí uvnitř sendvičovou metodou vytvořených hranolů, tisky z desek skla (monotypy – vitrografika) a také plastickou kresbu vytvořenou cestou skleněných reliéfů (kresba sklem). Machovy experimenty v kresbě a skle představují významný příspěvek k rozvoji moderní evropské kresby i světové sklářské tvorby pro své unikátní objevy a hodnoty.
