Legiobanka

Detail knihy ~ Legiobanka, kolektiv

Monumentální a umělecky jednotná budova dokončená roku 1923 je originálním českým příspěvkem a součástí evropského slohu art déco. Drobná, leč informacemi a fotografiemi nabitá publikace vypravuje příběh československých legií a budování jejich bankovního ústavu, představuje tvůrce výjimečné stavby i historii místa, kde stojí, přináší neznámé údaje o proinvestovaných částkách, realizačních stavebních firmách či původním rozvržení interiérů a názorným způsobem vysvětluje mimořádnou sochařskou výzdobu fasády domu.

Obdivovaná i některými estéty kritizovaná budova Banky československých legií v Praze Na Poříčí je v každém případě stěžejním dílem největšího českého architekta 20. století Josefa Gočára, od jehož smrti právě uplynulo 70 let. V nadšené době po skončení první světové války a vzniku samostatného československého státu se s dalšími umělci zapojil do hledání výstižného a seriózního „národního“ výrazu, jenž by se vymezil vůči „bezpohlavnímu internacionalismu“, zúročil by nejlepší místní tradice a zhmotnil ideje nové republiky. Styl pro oficiální architekturu ve službách státu vykrystalizoval právě v monumentálním a umělecky jednotném řešení Legiobanky, jakési plastické krajky v národních barvách, prostupující fasádou do interiérů až po poslední detail zařízení. Celkové vyznění spoluvytvořili přizvaní kolegové, špičky ve svých oborech a profesoři uměleckých škol, sochaři Štursa a Gutfreund a designér František Kysela. Právě tato celistvá umělecká symbióza (tzv. Gesamtkunstwerk), ať už je nazývána věcně národním slohem, nebo ironicky rondokubismem či obloučkovou architekturou, představuje významnou výtvarnou hodnotu, která je originálním českým příspěvkem a součástí evropského dekorativismu (tzv. art déco).

Banka jako peněžní ústav byla zároveň symbolem legionářské vzájemnosti i nápaditosti a úspěšnosti československého podnikání; stala se významnou finanční institucí i průmyslovým koncernem, expandujícím záhy i na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Díky své hospodářské činnosti, zkušenostem jejího managementu a specializaci na legionářské podnikání se bance podařilo úspěšně proplout všemi prvorepublikovými krizemi; její rozvoj ukončila až nacistická okupace, alergická už na samotný název ústavu, odkazující na svobodné Československo, historický význam legií a nezdolnost českých legionářů.

Drobná, leč informacemi nabitá publikace Nakladatelství Titanic vypravuje příběh československých legií a budování jejich bankovního ústavu, představuje tvůrce výjimečné stavby i historii místa, kde stojí, přináší neznámé údaje o proinvestovaných částkách, realizačních stavebních firmách či původním rozvržení interiérů a názorným způsobem vysvětluje mimořádnou sochařskou výzdobu fasády domu.

Iniciátorem a mecenášem knížky byl František Staněk, který v roce 2014 začal v přízemí bývalé banky provozovat elegantní kavárnu, designový obchod a galerii pod názvem Archa Barista a otevřel tak veřejnosti unikátní vnitřní prostory. Ve spolupráci s nakladatelstvím Titanic nyní vzniká nová edice s podtitulem Architektura, lidé, příběhy, která si klade za cíl postupně představovat extra kousky pozapomenutého „rodinného stříbra“ z dědictví české architektury, užitého umění a uměleckého řemesla.

Legiobanka