Věra Nováková - Kresba a malba

O pověstné dvojici Pavlu Brázdovi a Věře Novákové víme dávno, ale teprve osobní setkání s paní Věrou v Rýmařově bylo podnětem ke zdejší výstavě. Její neutuchající vitalita navzdory času je až fascinující a prudce nakažlivá. Propojení skrze sestru bratří Čapků s rodinou Josefova zetě, pana Jaroslava Dostála a jeho pokorně tiché dcery Kateřiny nám radost ze setkání znásobilo, a bylo rozhodnuto. Po výstavě průzračně čirého malíře a něžného básníka pana Jaroslava, po vzácném souboru velkoryse půjčených bezmála tří set Čapkových kreseb v rozsahu od roku 1912 do konce Josefova života a po následné závěji novoročenek, které na adresu v kdysi „Úzké ulici“ po léta docházely od celé škály autorů všech generací, je tu její výstava, jak už tolikrát, prodloužením řetězce vzájemných souvislostí a vazeb. Brázdovi prožili krušná padesátá léta nedaleko od dvojdomu bratří Čapků, ve společném bytě s Pavlovou babičkou, paní Helenou Čapkovou, a po roce 1959 pak i s básníkem Pečetního prstenu, diplomatem a politickým vězněm Josefem Palivcem, druhým mužem paní Heleny a Pavlovým prastrýcem. Co doba vzala už hned na počátku studia zakázaným, vynahradila jim vzácnými lidmi, kteří se u nich scházeli na přednáškách profesora Patočky a při mnoha jiných příležitostech. Oba vydrželi malovat po léta jen málokomu známí, kromě přátel mimo zájem kohokoli a mimo vlivy a proudy doby, plně sví a nezaměnitelní.