Václav Stratil – Není citu, není touhy, kolem krouží jenom mouchy

Václav Stratil, který dnes žije a pracuje v Brně a v Olomouci, představuje jednu z klíčových osobností českého umění posledních čtyř dekád. Uměním žije a dýchá celých čtyřiadvacet hodin. Je performativním typem umělce, který neustále pokouší meze možností existence v umění a s uměním, permanentně prozkoumává svoji identitu, znejišťuje diváky svými expanzivně senzitivními proměnami. Přes divoké začátky v sedmdesátých letech se dobral v letech osmdesátých, kdy byl také zaměstnán jako vrátný v pražské Národní galerii v Anežském klášteře, ke kontemplativním šrafovaným kresbám. Po převratu objevil kouzlo komunálního fotoateliéru, kde vznikaly dlouhé série performativních fotografií, kterými se prosadil na mezinárodní scéně. Emblematickým se stal zejména auto portrétní cyklus Řeholní pacient, s řadou post postmoderně cítěných ikonografických konotací. Rovněž velkoformátové portrétní barevné fotografie z cyklu Česká krajina, vystavené svého času v pražském Rudolfinu, osvědčují jemně ironickou společenskou distanci k reklamně orientované neokapitalistické realitě.