Umění prodat (se). Umělec ve spárech trhu 19. století

Devatenácté století bylo dobou, kdy se měnil vztah zadavatelů a tvůrců, nový charakter získávaly poměr publika k výtvarnému dílu i samotné tržní mechanismy. Existenční zajištění nacházeli někteří umělci v živnosti, která mohla být spjata i s „neuměleckým“ podnikáním. Pracovali se vzorníky, nebránili se kopiím, multiplikaci motivů a děl, či užití nových reprodukčních technologií. Úspěšnost prodeje navíc podporovali i produkcí malých, finančně dostupnějších formátů. Kromě oblíbených krajin nebo žánrových scén naplňovali měšťanskou poptávku ryze komerčním výtvarným produktem drobné podobizny. Obživu mohla skýtat také drobná grafika: vizitky, jídelní lístky či diplomy. S rozvojem grafických technologií, především litografie, vstupoval často i renomovaný umělec do veřejného prostoru jako tvůrce plakátů a jiných reklamních poutačů. Výstava se soustřeďuje na tři kapitoly charakteristické pro tehdejší umělecký provoz: na to, jak reklama mohla ovlivňovat umění; jak se umělecké dílo profilovalo jako reklama prostřednictvím multiplikací a reprodukcí; a konečně na to, jakými cestami (mimo veřejné zakázky, výstavy nebo sběratelství) umělec do tržního prostředí vstupoval. Vystavena jsou díla klíčových osobností raně moderního umění, jakými byli Norbert Grund, Josef Navrátil, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Josef Václav Myslbek, Luděk Marold či František Kupka.