TEA: Proměna

Vstupuje přitom do dialogu s antickými příběhy, především s Ovidiovými Proměnami. Sochy, objekty a site-specific instalace, doplněné autorskými básněmi, tvoří mnohovrstevnatý prostor, kde se žena objevuje jako bohyně, múza, oběť i aktérka proměny. TEA jako figurální sochařka, materiálová experimentátorka a básnířka rozvíjí vlastní interpretační linii, která osciluje mezi materiálem a slovem, mezi archetypy a mýty, skrytou intimitou i tělesností. Výstava zve diváka ke zpomalení při vnímání jemných posunů a k hledání vlastních interpretací v příbězích, jež přetrvaly věky. Přesto v sobě nesou otisk dneška.