Tajemné dálky, symbolismus v českých zemích, 1880–1914

Datace výstavy je pomyslně rámována dobou otevření Národního divadla a začátkem první světové války, název je odvozen z titulu básnické sbírky Otakara Březiny z 90. let 19. století. Výstava je prvním podobným projektem, až do současnosti byl symbolismus prezentován jako specifická kapitola v rámci rozsáhlejších výstavních projektů. V jednotlivých tematických kapitolách se tak představují vedle známých a uznávaných umělců (Alfons Mucha, Max Švabinský, František Bílek, Josef Váchal, Bohumil Kubišta, Jan Zrzavý ad.) i autoři méně vystavovaní a zvláště v mezinárodním kontextu téměř neznámí (Maxmilián Pirner, Beneš Knüpfer, August Brömse, Jaroslav Panuška, Josef Mandl, Tavík František Šimon, Alois Boháč aj.). Exponáty jsou jak z velkých etablovaných galerií (Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy nebo Památník národního písemnictví), tak z menších museí a regionálních institucí, stejně jako ze soukromých sbírek. V několika případech se jedná i o zápůjčky ze zahraničí (Řezno, Oslo, Paříž). Vedle známých jsou zde tak představeny i doposud nevystavené práce. Jakkoli výstava tematicky vychází a navazuje na expozice, které v rámci tohoto projektu proběhly v Krakově a Olomouci, její struktura je od předcházejících poněkud odlišná, neboť vychází ze specifických podmínek kláštera sv. Anežky České. Na rozdíl od zmíněných prezentací tvoří jádro výstavy soubor děl ze sbírek Národní galerie v Praze. Jedná se často o zásadní práce, které se zde objevují v novém kontextu. Výrazně větší je také soubor vystavených knih.