STANISLAV KOLÍBAL & ACHILLE PERILLI

Seznámil jsem se s Achille Perillim během mezinárodního sympózia mozaiky na ostrově Korčula. Konalo se v městečku Vela Luka, a to v srpnu 1968. Z českých umělců byl, na návrh Miroslava Míčka, pozván Boštík, Kotík, Slavík a já. Všechny účastníky každé ráno převážela malá loď do nedalekých skláren, kde jsme celý den pracovali, pokud se právě někdo nekoupal nebo neslunil. Tím, že 21. srpna došlo u nás doma k okupaci vojsk Varšavského paktu, prožívali jsme tamní pobyt zcela nezvykle a dramaticky. To, že jsme s Boštíkem použili ve svých návrzích geometrii a jistý minimalismus, vyvolalo u Achilleho velký zájem. Ačkoliv nás teprve teď poznal, začal nás pokládat za velmi blízké svému umění. A to ho také vedlo k tomu, že nám uspořádal později samostatné výstavy v Římě, v divadle Altro. A také tam jednou pozval Tadeusze Kantora, který se rovněž zúčastnil sympózia, s jeho divadelní skupinou. Dalo by se říct, že Achille se velmi sblížil právě s námi, neboť jsme se vymykali svým uměním politickým požadavkům, jež se zejména po vstupu vojsk u nás velmi zhoršovaly. A proto nám chtěl pomoci. Navzdory zákazům vystavovat u nás, podařilo se mi uskutečnit svoji první zahraniční výstavu roku 1973 v Miláně. Ale po ní došlo i k zákazu v zahraničí. Proto mi Achille nabídl jistou spolupráci. Odjel jsem jako turista do Říma, mohl bydlet v jeho ateliéru a pracovat v prostorách divadla Altro. Za tři týdny povoleného pobytu jsem udělal celou řadu replik toho, co vzniklo v mém pražském ateliéru, a co nesměl nikdo vidět. Všechno, co jsem potřeboval k jejich provedení, ať to byly dřevěné tabule nebo plechy, Achille sám nakupoval. Některá díla byla nakrátko odvezena do Dublinu, kde se konala přehlídka evropského umění ROSC. Ale všechny byly zpřístupněny na půdě divadla Altro, a o něco později na samostatné výstavě v proslulé galerii Marlborough v Římě. Achille byl v té době velmi obdivovaným členem skupiny Forma Una, proto měl i skvělou pozici u vedení této galerie. Kromě toho byla tato výstava obohacena o moje veliké kresby na plátně (180x120cm). Neboť ty se daly poskládat jako nějaký ubrus a s pomocí jedné římské bohemistky, žačky A.Ripellina, načerno propašovat do Itálie. Tyto výstavy jsem ovšem nemohl vidět. Ale za ta léta mezi námi dvěma vznikla rozsáhlá korespondence. Díky tomuto kontaktu a Achilleho pomoci a porozumění, jsem mohl své výsledky dál rozvíjet a pokračovat tak ve svém vývoji. Byl jsem šťasten, že jsem mohl Achilleho uvítat po létech také v Praze (1970) a to u příležitosti výstavy skupiny Forma Una, a to v Jízdárně Pražského hradu. Před několika léty jsem zorganizoval jeho samostatnou výstavu v Plzni (2012), ale to už cestovat nemohl, neboť se pohybuje s obtížemi. Jsem velmi rád, že - jako v roce 1968 - se můžeme opět setkat na společné výstavě. Stanislav Kolíbal, září 2020