Robert Vlasák – Mezisvěty

Robert Vlasák se dlouhodobě zaměřuje na poetické převyprávění příběhů demonstrací zákonitostí fyziky, technologických přístupů a realizačních technologií. Ty převádí na základní moduly (zvuk, vibrace, pohyb, elektrostatické jevy), které jsou intencionální, smyslové povahy. Můžeme proto hovořit o komplexech počitků. Vznikají tak evidence, které jsou smyslově vnímatelné a jsou zároveň reflektovány a prožívány na základě naší obrazotvornosti. Zjednodušeně by se dalo říci, že se artefakty Roberta Vlasáka pohybují v mezisvětech zkušenosti recipienta. Jsou jím koncipovány jako re-prezentace, převyprávění a překódování původního objektu.
Přesun mezi světy „umění“ a „vědy“ není v případě tvorby Roberta Vlasáka institucionální povahy. Tedy fyzikální objekt se nestává uměleckým dílem pouhým přesunem do prostředí galerie. Jeho poetika je založena na naraci vztahující se k naší imaginaci. Obrazotvornosti, na jejíž bázi mohou být smyslové elementy, které pojímejme jako „koncepční jednotky“, chápané ve smyslu figur, „duševních motivů“. Figur, z nichž i zpětně zkušenost modeluje naše vnímání. Reflexe se stává emocionálním stavem. Pociťovaný, smyslový objekt je modem prostředkování, který je třeba „přeskočit rozumem“. Naší mysl můžeme v těchto souvislostech popsat jakožto „metafyzickou“ laboratoř, která sublimuje jednotlivé objekty, vědomé akty jako stavy, mody mající nejenom svébytnou poetiku, ale i „auru“ a specifickou krásu.