Riders on the Storm

Byl to především refrén této známé písně, který autorům posloužil jako „roznětka představivosti“. Jejich inspirace výrazně přesáhla původní literární předlohu, která se v jejich uměleckém zpracování stává tvárnější, méně konkrétní a zasahuje i do mnohem hlubších poloh. Realizovaná díla jsou úchvatnými vizemi tajemství a síly přírody, aby se současně stala přesvědčivou metaforou o cestách životem. Výstava přináší fascinující srovnání dvou bohatých imaginací rozvíjených ve výrazových sférách mezi realitou a její magickou podobou. Přístup Karla Jerie můžeme přitom označit jako fantaskní ve své „klasičnosti“, přístup Davida Saudka jako civilnější ve své „postmodernosti“.