Richard Nikl: Klasikon(textová intervence Jiří Maha)

Výstava Richarda Nikla Klasikon s textovou intervencí Jiřího Mahy nás uvádí do rozpaků svou příznačností, která se zároveň potvrzuje i relativizuje a také ironizuje. Stojíme v muzeu, sbírce, na promenádě, agoře, v hrobce, plavidle nebo hře kultur, které ontologicky ústí do pojmu klasikon. Klasikon představuje ze všeho nejvíc prostředí, úkryt pro hlavně lidský druh, jenž je bez techné nekompletní. Klasikon je technologií minulosti i budoucnosti. Náš původ je klasikon, stále se srovnáváme s antropocentrickými měřítky a hierarchiemi, které nás udržují navzdory všemu v relativním klidu a kontrole univerzálního zabydlení se v uměleckých a umělých strukturách. Tato úhelná a těžce nahraditelná univerzalita, stabilizovaná správnými poměry, však na svém vrcholu ztrácí svou pravoúhlost a proměňuje se do jiné univerzální formy, organicky tekutého archetypu, ne však za cenu ztráty nosnosti. Nosič je ve výstavě zvratný stav podstavce, pokud obrátíme sochu hlavou dolů, bude stále stát. Hierarchie je spíše atmosférou než řádem. Klasikon působí stylem, ale vymyká se časovému určení. Výstava je klasikon, skládá se z objektů, obrazů a textu, tak jako jiné výstavy. Důležitými pojmy, které výstavou Richarda Nikla a textem Jiřího Mahy procházejí, jsou prostředí, paměť, objekt/proces, infrastruktura a sekvence. „Univerzální metrikou je absence cíle“ (JM).