Potštejn a okolí na kresbách Alžběty Dobřenské

Výtvarné disciplíny jako záliba pronikají do života šlechtické společnosti už v 18. století, jejich obliba ale stoupá zejména během 1. poloviny 19. století, kdy se stává módní záležitostí a samozřejmou součástí výuky mladých aristokratů. V 19. století působili ve šlechtických rodinách jako učitelé často známí malíři – z těch českých snad nejznámější postavou malíře – učitele byl Jan Novopacký, který byl i díky svému pedagogickému působení v rodině císaře Františka Josefa I. povýšen do šlechtického stavu. V rodině hlubockých Schwarzenbergů působil vídeňský malíř Ferdinand Runk, u kterého se zdokonalovala kněžna Paulína a který učil malovat i její děti, u jejich orlické větve to byl na přelomu 30. a 40. let 19. století Mathias Grösser. Drobné skici a veduty baronky Alžběty Dobřenské, rozené hraběnky Harbuval-Chamaré proto nepřekvapují ani svými náměty, ani zřetelnými stopami výtvarného školení, ač jejího učitele neznáme. Dobově nesmírně oblíbená veduta a povinné vzdělávání v umění kresby byly jistě základem k těmto milým a často velice zdařilým výtvarným výkonům, díky nimž je Potštejn jedním z nejlépe ikonograficky zdokumentovaných míst u nás před nástupem fotografie.