Pavel Pepperštejn: Memory is over

První řada se týká imaginace zaměřené na budoucnost. Odvěká představa světa v době za mnoho desítek, stovek či tisíc let tradičně vyvolává moralizátorství utopií či antiutopií, vědeckofantastické či apokalyptické vize nebo pasivní ignorování budoucího neznáma.

Se suverenitou analytika a manažera lidské představivosti vstupuje Pepperštejn do této nejistoty a projektuje duchovní, urbanistické, civilizační a antropoogické jevy, nad kterými doslova zůstává rozum stát − v konsternovaném údivu nad vlastními možnostmi, poznamenanými nespoutanou silou halucinačního myšlení.

Druhý typ reflexe (kolektivní) paměti se týká řeckých mýtů a jejich nové interpretace. Pepperštejn nemění odvěké obsahy známých námětů, ale dodává jim novou intenzitu propojením s mytologií suprematismu, jenž znamenal klíčový obrat v dějinách moderního umění a myšlení. Vzniká kanonická řada vizuálních vyprávění, která otevírají celá pole představ a nových významových řad, včetně motivů figurativních, zasazených do krajinomalby prozrazující vliv čínské kultury.

Pepperštejn nechápe paměť jako pevně daný rezervoár, nevěří ale ani na zapomnění nebo možnost paměť ignorovat. Jeho postulát − ve slovanských jazycích těžko vyjádřitelný tak stručně, pregnantně a radikálně jako souslovím „memory is over“ − odkazuje k novým formám zacházení s minulostí i budoucností, které intervenují do našeho myšlení a vnímání svou psychedelickou naléhavostí.

Tomáš Glanc