Pavel Hayek - 2017/2018

Někdo na obrazech Pavla Hayeka rozeznával rostlinné motivy, druhý identifikoval struktury krajek, látek, partitur nebo děrných štítků do mechanických hudebních strojů. Pro někoho tvořily siluety přírodních entit jen náhodná, entropická seskupení. Jiný divák objevil na obrazech řád a vnímá uspořádanost přírodnin či notových značek jako východisko pro modelování nových souvislostí. Malíř dovedl spojováním, opakováním a zahušťováním florálních nebo muzikálních motivů černobílou ornamentální síť k abstraktní působivosti. Podobně je tomu v nové kolekci, technologicky jde však o cestu opačnou. Pomocí malířského válečku s jednoduchým abstraktním vzorem vzniká malba, jejíž účinek závisí na způsobu opakování prefabrikovaného motivu a vrstvení černobílých odstínů. Pavel Hayek vybírá válečky s nápadně neutrálními vzory: s tečkami, bublinami, kapkami, s rovnoběžnými čárkami. Opakovaně nanáší barvy v pruzích vedle sebe, ale v různobarevných vrstvách černé, šedé a bílé. Ruční práce způsobí, že v jednotlivých vrstvách se motiv na plátně nepatrně posunuje. Tím vzniká vizuální efekt prostoru, jako bychom viděli dovnitř obrazu, pod povrch malby, do hloubky trojrozměrné struktury. Současně se na povrchu malby setkávají body v novém uspořádání a vytvářejí soustavy vln, houštiny spirál, mřížky ornamentů. V sítích abstraktních vzorů můžeme podlehnout iluzi, že pozorujeme vánek nad kvetoucím obilným lánem, magnetické siločáry či laboratorní záznamy pohybu živých mikroorganismů. Jinde jako by částice vířily ve vánici, jako by se paprsky kapek řítily do nekonečného prostoru. Podobnost s astronomickými fotografiemi vesmíru možná není náhodná. Body se uvolnily ze své nehybnosti a oči je probudily k životu. Fixní punktuální motivy malířských válečků vytvářejí metodou vrstvení černobílých odstínů iluzivní malby s vnitřní vizuální dynamikou. Pavel Hayek v nových souřadnicích představuje bod, který je východiskem pohybu i v jeho nynější malířské tvorbě.