Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem

Divák Franz Kafka se zajímal nejen o obrazy vysokého umění, ale také o projevy populární kultury, zahrnující obrázkové časopisy a plakáty, filmy, fotografie, tanec, cirkus a kabaret. V různorodosti obrazů, které Kafku v jeho každodennosti obklopovaly, můžeme vidět paralelu k multilingvismu, charakteristickému pro tehdejší Prahu a celý středo- a východoevropský prostor. Při průchodu svým městem byl Kafka vystaven změti jazyků – češtiny, němčiny, němčiny židovských intelektuálních vrstev, německé kreolštiny‘ českých kuchařek a sluhů, moderní hebrejštiny spojené se sionistickým hnutím, a po roce 1914 také jidiš židovských uprchlíků z východu. Podobně pestré byly také vizuální podněty útočící na Kafkův zrak. Nároží městských domů byla pokryta plakáty, v nichž se střetávala estetika historického eklektismu a akademismu se secesním dekorativismem a japonismem přelomu století, a později také s echy kubismu, v Praze mimořádně vlivného. Na výstavách Spolku výtvarných umělců Mánes se Kafka mohl setkat s francouzským impresionismem, postimpresionismem, českým secesním symbolismem a kubismem, či severským symbolistním expresionismem. Na výstavách Krasoumné jednoty a Spolku německých výtvarných umělců v Čechách se konfrontoval s představiteli salonní malby z center německé říše i s představiteli německočeského spiritualismu. V Klubu německých umělkyň mohl vidět tvorbu malířek a sochařek z Prahy, Olomouce, Brna, Vídně, Mnichova a dalších center německojazyčné výtvarné kultury, uplatňujících konformní malířské postupy, ale také reflektujících výtvarné inovace. V pražských biografech sledoval exaltovaný výraz gest a obrazů evropských a amerických němých filmů, navštěvoval představení ruského i francouzského baletu a v kabaretech pozorně vnímal postoje a pohyb doprovázející zpěv, tanec i recitování varietních umělkyň a umělců.