New Culturescapes

Okolnosti regulace takových světů můžeme považovat za lidskou autobiografii. Lidstvo samo formálně píše svojí autobiografii jako mentální rozhraní mezi imaginací a realitou. Jedná se o vývoj retroaktivní, a tudíž máme možnosti vidět a zažít časté revize takových snah. V podstatě se tím potvrzuje úsilí studovat sociální vývoj lidské společnosti jako kulturní veličinu. To znamená, že archetyp kultury je jediná nosná platforma humanity. New Culturescapes je konceptuální introspekce symptomatického označení Culturescapes, kterou Braco Dimitrijević posuzuje v rovině vizuální kultury, jenž dokáže přímo působit na diváka. Dimitrijević částečně pracuje i s principy teatrálnosti, takže jeho umělecké projekty můžeme odvozovat jako velmi sofistikovanou kulturní antropologii. Braco Dimitrijević zkoumá vlivy vizuální kultury pomocí netradičních spojení v instalacích, které vyvolávají diskusi o kontextových vazbách, slohových hlediscích, formálních prostředcích a hodnotových systémech v umění.
Svým založením je Braco Dimitrijević konceptuální umělec, nicméně své bohaté umělecké zkušenosti dokáže uplatnit i ve zcela tradičním médiu jakým je malba a socha. Malby konstruuje jako modernistické koláže s viditelnými odkazy ke klasikům moderního umění. Dimitrijević zná úskalí malířského řemesla velmi dobře, neboť první výstavu obrazů realizoval již ve svých deseti letech. V roce 1972 v malbách imitujících malířskou formu drippingu Jacksona Pollocka propojil klasické médium se silným konceptuálním pozadím. V podstatě jako jeden z prvních použil metodu postmoderní apropriace, tak jak ji známe o mnoho let později, například v díle Sherrie Levine nebo Jonathana Monka. Partikulární Dimitrijevićův styl je příznačný nejen v malbách, ale také jeho sochařské dílo rozvíjí podobné principy. Prostorové projekce konceptuálního umění se u Dimitrijeviće dějí v kompilacích bronzových skulptur s hudebními nástroji a kokosovými ořechy. Příběh takto komponovaných soch pak není ničím jiným než individualistickou tezí o míře a účinku kontextové kontinuity. Podobné formální a hlavně obsahové konotace Braco Dimitrijević vytváří již od roku 1976. Jeho nejznámější instalace pod názvem Triptychos Post Historicus jsou sestaveny z mistrovských děl muzejních sbírek, objektů denní potřeby a ovoce. Dimitrijević realizuje tyto instalace v prestižních galeriích, například: Tate Gallery (Londýn), Centre Georges Pompidou (Paříž) a Musée d’Orsay (Paříž). Od roku 1981 pak v rámci performancí s živými zvířaty (lev, tygr, krokodýl, aj.) přetváří statické instalace v živé, organické celky imitující Dimitrijevićův umělecký přístup, který prezentuje jako Culture Statements (nejvíce známou performancí byla výstava v pařížské zoo, 1998).