Na okraji davu. Umění a sociální otázka v 19. století

Úmorná fyzická práce, bída, sociální frustrace a vůbec život vně „lepší společnosti“ se nikdy nestaly zvlášť oblíbenými tématy evropského umění 19. století. Totéž platí i pro českou uměleckou scénu, kde podobné náměty vystupovaly dlouho jen v kresebných záznamech reality, pěstovaných umělci buď jako studie a výpovědi soukromého rázu, či v podobě grafických listů.

Výstava nazvaná příznačně „Na okraji davu“ sleduje způsob vidění i sebepochopení výtvarných umělců, z nichž mnozí se ztotožňovali s postavením lidí ocitajících se na okraji velké společnosti. Umělci jako profesní skupina ztráceli s osvícenskými reformami pozdního 18. století svou dosud fixovanou ekonomickou stabilitu a společenskou prestiž a v nadcházející době rozvoje průmyslové civilizace a prudké modernizace se všemi jejími rozpory a protiklady zápasili o své plné uznání.