Na okraji davu. Umění a sociální otázka v 19. Století

Totéž platí i pro českou uměleckou scénu, kde podobné náměty vystupovaly dlouho jen v kresebných záznamech reality, pěstovaných umělci buď jako studie a výpovědi soukromého rázu, či v podobě grafických listů.

Výstava nazvaná příznačně „Na okraji davu" sleduje způsob vidění i sebepochopení výtvarných umělců, z nichž mnozí se ztotožňovali s postavením lidí ocitajících se na okraji velké společnosti. Umělci jako profesní skupina ztráceli s osvícenskými reformami pozdního 18. století svou dosud fixovanou ekonomickou stabilitu a společenskou prestiž a v nadcházející době rozvoje průmyslové civilizace a prudké modernizace se všemi jejími rozpory a protiklady zápasili o své plné uznání.

Představeno je tu na sedmdesát známějších a méně známých obrazů, kreseb, grafik, plakátů i soch vytvořených od poloviny 19. do počátku 20. století včetně děl proslulých umělců, jako byli Josef Mánes, Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha, Max Švabinský, Luděk Marold nebo František Kupka. Výstava nejprve předvádí široké panorama velkoměstské kultury i průmyslové krajiny a připomíná dobový kult lidské práce i tradici péče o potřebné. Poté ukazuje, jak výtvarní umělci ztvárnili polemiku se stávajícími poměry a jak zachycovali osamění jednotlivce na pozadí anonymizované společnosti.

Výstava byla připravena ve spolupráci s Národní galerií v Praze k programu 34. ročníku plzeňského mezioborového sympozia k problematice 19. století na téma Útisk – Charita – Vyloučení. Sociální 19. století pořádaného každoročně v rámci festivalu Smetanovské dny.