Monika Žáková: Dvojí řešení

Její elegantní malba je motivována zájmem o plochu, hloubku a nestálým charakterem prostorové zkušenosti, kterou kontinuálně ohledává. Na plátnech se stírají hranice mezi plochostí a třetím rozměrem a obraz vystavený prostorovou logikou přináší plynulou a rozmanitou alternativu.


Žáková vytváří různorodé konfigurace skrze skládání a vrstvení na základě aditivního přístupu a konfrontuje sebe sama s jejich omezeními. Jedná se o projekci logiky, kterou uchopuje z hlediska vnitřních vazeb a vnímání systematičnosti, ale i transcendentální zkušenosti jako harmonie a rovnocennosti.

Její důmyslně analytická práce se vyznačuje manickou přesností a je motivována vlastní zvědavostí mezi viditelností, iluzí a řemeslnou dovedností. Klade důraz na důležitost provázanosti obsahové a formální stránky práce. Neustále se vrací k otázkám povrchu. Věnuje pozornost vlastnostem použitého materiálu (textura, syrovost papíru), který se skrze otisk pásky nebo rýhy čepele nože dere na povrch a podněcuje smyslový a emocionální zážitek z obrazu. Malby jsou velmi chromaticky náročné.

Jestliže může autorčino dílo zmírnit rozdíl mezi dvourozměrným a třírozměrným stavem bytí, mohlo by také naznačit možnost smazání podobného rozdílu mezi 3D a dalšími rozměry. Tyto malby nejlépe vystihují to, co popisujeme jako místo, kde reprezentace a abstrakce mohou být na určitou chvíli to samé.