Miloslav Chlupáč / Obrazy, sochy, kresby

Po válce studoval na Uměkeckoprůmyslové škole v Praze u prof. Josefa Wagnera. Stal se i redaktorem týdeníku Kulturní politika. Byl významným členem tvůrčí skupiny Máj, s níž na konci padesátých let vystavoval. Dosáhl širokého uměleckého vzdělání, věnoval se výtvarné teorii i filozofii. V sochařství i v malbě zprvu vycházel z kubistického tvarosloví, v osobitém projevu dospěl ke krajnímu zjednodušení svých motivů, ale hranici čisté abstrakce nepřekročil. V šedesátých letech byl zván na mezinárodní sochařská sympozia. Pro něj i další české sochaře bylo důležité seznámení s významným rakouským sochařem Karlem Prantlem. U nás i v zahraničí se Chlupáč věnoval monumentálním realizacím ve veřejném prostoru (Rakousko, Francie, Mexiko, …). Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 přestal pro své mravní zásady a nekompromisní politické postoje nedostávat sochařské zakázky a tak se v ústraní věnoval hlavně malířství. Teprve v osmdesátých letech se jeho situace začala ve zvolna se rozpadajícím totalitním režimu nepatrně zlepšovat. Znovu plně vstoupil do veřejného života až po „sametové revoluci“. Od té doby opět vystavoval, mohl se zúčastňovat mezinárodních sochařských sympozií a také vyučoval na letních sochařských akademiích. Jeho výstava na zámku v Klenové se zaměřuje na malbu, sochu i kresbu. V náznaku ukáže celý jeho vývoj od soch tesaných z kamene ve zjednodušených tvarech přes zátiší, krajiny a figurální obrazy s jejich kubizujícím tvaroslovím a mnohdy romantickým laděním až k monumentálně cítěným figurálním kresbám.