Michal Gabriel / Mýtus věčného návratu

Jakkoli živelně se některá jeho díla rodí, jejich finální forma je založena na trvalosti a stálosti. Když Gabriel sochu opouští, je připravena přetrvat ve zvoleném materiálu a nepodléhat času. V jeho objektech nenalézáme nejisté chvění, ale definitivně fixovanou formu. Co však přece jen zůstává chvějivé, je onen věčný proud prolínání dávného s novým. Věčnost totiž není jedním pevným bodem na horizontu času, ale neohraničenou iluzí. Věčné trvání může být také věčným návratem. Jako autor se tedy po celý život vrací ke stejným tématům, motivům nebo sochám, aby jejich původně uzavřenou podobu nechal znovu projít tvůrčím procesem.