Martin Kolář: Člověk je provaz natažený nad propastí 

Metafora člověka připodobněného k provazu nad propastí pochází z Nietzscheho spisu Tak pravil Zarathustra, jenž popisuje naši existenci jako náročnou pouť, během níž musíme přejít od své zvířecí podstaty směrem k vyššímu vývojovému stupni. Kolář však pracuje s tématem rokle nikoliv ve smyslu dočasné překážky, co je třeba překonat, nýbrž jako se symbolem trvalé existenciální úzkosti v našem nitru, kterou musíme přijmout a tím nad ní zvítězit. Navazuje tak na myšlenku S. Kierkegaarda, jenž viděl život jako bolestně napjatý mezi lidskou dočasností na jedné straně a božskou věčností a duchovním nekonečnem na straně druhé. Malíř ve svých dílech kriticky zobrazuje, jak moderní člověk ve změti povrchní světské zábavy zapomíná na svoji smrtelnost a oslepen úpadkovou estetikou mainstreamového kýče poklesá na úroveň zvířete, před nímž nás Nietzsche tak důrazně varoval. Do kontrapunktu k propasti životní melancholie uvnitř nás pak autor klade bezednou jámu křiklavě barevné reklamy, pomíjivých marketingových trendů a iluze konzumního štěstí, jež je tou nejnebezpečnější strží. Martin Kolář (1999) je čerstvým absolventem pražské AVU, kde již od prvního ročníku budil pozornost svou velmi precizní malířskou technikou ve spojitosti s originálním stylem, v němž po vzoru Jacquese Derridy dekonstruuje realitu. Navzdory přítomnosti existenciálního pesimismu však jeho obrazy paradoxně působí rozverně a hravě, což ještě více akcentuje jejich faktickou bizarnost.