Martin Gerboc / Černá Záře

„Nemyslím si však, že by mé obrazy byly jen o hrůze.“ říká umělec. „Spíše jsou o hledání jakéhosi absolutního prožití chvíle. O závrati jednoho momentu, ale i o potřebě hledání následného ticha…“ A také o vyjádření tohoto mixu sil děsu a touhy ve zhuštěné podobě a maximální intenzitě. Ideálně skrze jazyk nevábnosti, bez vazby na konvenční představy a styly.
Autor si je samozřejmě dobře vědom dlouhé tradice temného lemu umění s jeho příznaky a přízraky a do svých obrazů ho tu a tam vplétá (další oddíl slovníku: Balthus, Goya, Chapmanové…). A zrovna tak ví, že nalezl svůj identifikovatelný estetický výraz v černobílých kolážích-skrumážích provedených sofistikovanými technologickými postupy.
Nejexplicitnější se zdá řeč „hrůzy a vášně“ ve dvou obrazech zavěšených ve formě diptychu na pomačkané černé drapérii, které upomínají na kompozice J. P. Witkina. Sadomasochistické výjevy, fetišistické pomůcky a nahá těla, přepjatost, kontrast obsahu a náznaků klasických forem. Než zosobněním temného jsou spíše k němu odkazujícím kabaretem, divadelní scénou pro dočasnou exaltaci. A dle autora vyjadřují především hluboký smutek za její hranou, moment marnosti, bezvýchodnosti a únavy…