Lukáš Dostálek | Jan Rouha – Když a nebo

Jejich realizace se zabývají krajními možnostmi rozvinutí digitálního obrazu jak pokud jde o uplatnění elementárních geometrických forem, jež si vzal Dostálek za východisko, tak způsobu vstupu diváka do předem připraveného projektu, jimiž se zabýval Rouha. Přístupy obou autorů jsou natolik rozdílné, že se vzájemně doplňují. Ukazují hranice výrazových dosahů nových technologií, jejichž protnutí lze shledat na společném díle Pozastavení, jež lze vzít za východisko výstavy, zabývající se časovým posunem sejmutého záznamu přicházejícího diváka a jeho zpožděné projekce, jež ustavuje časovou kapsli, v níž minulé dostává podobu budoucího. Návštěvník výstavy ztrácí svou identitu, se kterou je následně konfrontován při zpětném setkání s vlastním obrazem. Je účastníkem hry, polarizující se do protikladných podob.