Ludmila Jandová - V pospolitosti

04.08.2021 - 29.08.2021Výtvarné umění

Výstava Ludmily Jandové v Galerii Jiřího Jílka

Téma pospolitosti a jeho významu v ohroženém společenství lidí, zvířat a vůbec celé přírody bylo trvalým motivem veškeré výpovědi paní Ludmily Jandové, a to v obojím směru vzájemného křížení: v tíhnutí vzhůru ke světlu, u ní výrazně k Bohu, i k zemi v její plné šíři a tíze života v jeho pomíjivosti, a přece právě proto v ryzí kráse daru všeho bytí. Dokonalý archiv White Gallery v Osíku u Lito-myšle, záslužné dílo dvou architektů, Jiřího Krejčíka a autorčina syna, dokončené a zprovozněné v roce 2010, je jádrem jedinečného výstavního prostoru. Ten je tak i ochranným pláštěm, pod kterým Martin matčinu práci postupně uspořádává. Počet jejích obrazů, kreseb, grafik a ilustrací přesahuje možnosti každé, natož zdejší komorní výstavy, a může být jenom nahlédnutím ve výběru podle zvoleného okruhu. S výjimkou studia, následného působení na pražské Akademii a polistopadových cest po Evropě, na Kavkaz nebo do Izraele, prožila paní Ludmila jí vyměřený čas sedmdesáti let v ústraní svého „Petrkova“. V Osíku se narodila a zůstala mu věrná. Podobně jako básník a grafik Bohuslav Reynek, její duchovní vzor, zvolila samotu v přímém dotyku s přírodou a ruch města jí nechyběl. Z odstupu viděla ostřeji a to důležité čerpala z knihy Země, z pramene všeho poznání. Pracovala v cyklických proměnách motivů se společným názvem. Byly to příběhy lidí a krajiny domova, obrazy zraňovaných snů, bolestných ztrát i nadějí a nových začátků. Zpočátku zemitější, později ve zkratce náznaků a jemných tkání. Ve vymezení prostoru pro křídla nebo pro události, dopisy, modlitby, prosby a vzkazy. Často ve výmluvných podobenstvích, ať v uhrančivě temné vizi Krysaře nebo k nebi toužebně vztyčených žebříků. Vedle ryzí formy jsou i duchovní očistou. Na Akademii jsme se nepotkávali, přestože v době našeho studia pokračovala čestným rokem s následnou aspiranturou a odešla z ní jen o rok dřív. Co ji od nás oddělovalo, byla odloučenost ateliéru grafiky, vzdáleného od hlavní budovy. Proto si na ni vzpomínám jen mlhavě. Výstava je tak i pro mne zpětným hlubším seznámením s jejím bohatým a přesvědčivým odkazem.

• Program - Galerie Jiřího Jílka

• Aktuální
• Archiv