Lubomír Typlt – Jsem krácen, dělen a věčně v minusu

V posledních více než deseti letech se stal z Lubomíra Typlta bytostný figuralista, jenž opustil výchozí dvoudomost svého malířského projevu, když se původně souběžně vedle znázornění lidských postav zabýval i stroji a mechanickými metakonstrukcemi. Mohl tak soustavněji a důrazněji rozvinout vlastní pojetí člověka, jež se mu rozdělilo do genderově protikladných poloh, na obrazy s ženami a na obrazy s muži, mezi nimiž dosud nevzniklo žádné dílo, v nichž by se obě pohlaví vyskytovala společně. Odůvodnění pro tuto polarizaci poskytovaly nejen zvolené náměty, ale týkalo se přímo volby barvy. Každá z obou oblastí se vyznačovala vlastní tonalitou: mužská ultramarinem, smaragdem a kraplakem, ženská magentou a kobaltem. Jejich spojení Typltovi připadalo nemožné, sklouzávalo do podivné mesaliance „nepravých párů“, o níž se ve své teorii barev zmiňoval Paul Klee. Oproti předcházejícím letům Typlt vyhrotil ostrost, útočnost, čerstvost, zúročující smyslový účinek barev v krajním výrazovém rozpětí, osvěžujícím a pálícím zároveň, jako by již nic nemohlo být vizuálně pádnější, vyhraněnější, nebezpečnější či nepřijatelnější pro zrak. Své předcházející malířské přístupy dovedl ke krajnosti: rozšířil je o svíravé barevné kontrasty i bezděčné rukopisné zásahy, vznikající jako by náhodou. I když pokračoval v promýšlení dlouhodobě zpracovávaných námětů, jejich vzhled proměnila odlišná barevnost během roku 2020. Cesty do německých obchodů s barvami mu nabídly nové výrazové možnosti: „Ti nabízejí barvy od šesti až deseti výrobců. Díky této nebývalé nabídce jsem zjistil, že každý výrobce má jinou kalibraci barev. Ultramarin tmavý je jiný u výrobce barev Schmincke či u výrobce barev Lucas. V poslední době jsem si oblíbil dva výrobce barev – Winsor and Newton – a především Daler Rowney-Georgian. To jsou pro mne úžasné barvy, jsou hodně olejnaté, vazké. Skvěle se nanášejí širokou špachtlí.“ Volba barvy se pro Typlta během let stala zásadní. Posouvala jeho malířské přístupy do nových oblastí, dávajících obrazům čím dále osobitější vzhled.