Libor Novotný

Jejich podstatu zpravidla tvořil sémantický základ, neméně důležitá však byla i formální artikulace konkrétních textových sdělení, při které mohla sehrát důležitou roli i Novotného ateliérová zkušenost u Eduarda Ovčáčka. Výmluvně tento přístup dokládá série intervencí Střety (2007), sestávající z lakonických nápisů vykroužených z větví uměle implantovaných do koruny stromů, tak aby nejčastěji ironicky reflektovaly lokální kontext (např. nápis Sparta před vchodem na stadion FC Baník Ostrava, nápis Probuď se před Galerií výtvarného umění v Ostravě apod.). Autorova záliba ve vytváření překvapivých stimulů divácké pozornosti šla ruku v ruce s jeho zájmem o procesuálnost a efemérnost uměleckého díla, jež je zvláště ve veřejném prostoru vystaveno různým, více či méně předvídatelným faktorům. Na rozmary počasí byla například odkázána realizace umělé kaluže, jejíž nepravidelný tvar se v určitém stádiu vysychání proměňoval v jasně artikulované slovo „Amen“ či v jiném případě „Utopie“. Fascinace těmito procesy jej nakonec přivádí k nápadu provozovat „outdoorovou“ Galerii Kaluž (spolu s Janou Zhořovou), v jejímž názvu se odráží základní limity a specifika, s nimiž se musí každý z vystavujících vyrovnat.