Lenka Vítková, Smlouva s černou

Jednotlivá díla fungují dobře v rámci těchto struktur, ale je zajímavé některé vyjmout a vřadit je jinam, porušit jejich souvislost časovou a prostorovou. Práce Lenky Vítkové vznikají v meziprostoru malby, řeči, literatury a pohybu těla. Její vztahování se k světu nejčastěji nabývá podoby barevných tvarů, které se mohou číst jako symboly usazené na neviditelně propracovaném pozadí. Zjevují se jako poselství, vyplouvají jako útržky paměti a současně odkazují k prožité skutečnosti a kultuře