Ladislav Sutnar: Venuše

Jsou průsečíkem dvou základních tendencí života a kultury, civilizace a společnosti 20. století. Prvou je všeobecná potřeba uplatnit dokonale funkční tvar, ať už se jedná o stroj, vnímání přírody, nebo lidského těla jako základ moderní kultury. Tou druhou tendencí bylo posunutí ideálu ženského těla do roviny sexuálního, masově působivého idolu. V šedesátých a v první polovině sedmdesátých let minulého století Sutnar vytvořil sérii kreseb, koláží a maleb, ve kterých obě tendence spojil. Vyšel z fotografií krásných, většinou téměř nahých dívek a žen, obrazů rozmnožovaných v nezměrném množství edic a výtisků dobových časopisů a podrobil je přísným kritériím tvaru založeného na geometrii a na dalších postupech výtvarného myšlení. Jak výstava dokládá, Ladislav Sutnar se stal osobností, která překlenula názorové hranice protikladných tvůrčích modelů a směrů, výtvarné klasiky i populární kultury moderní doby, expresivně založených obrazů velkých, geometricky utvářených ploch v malbě zvané Hard-edge i fluidum opiátu masové kultury zviditelněného do podoby provokativního civilizačního svědectví díky tvorbě Sutnarových žáků a následovníků v hnutí pop-artu, zejména díky americkému umělci pocházejícímu z rodiny slovenských přistěhovaslců Andy Warholovi. Výstava, kterou připravil prof. Tomáš Vlček, shrnuje dosavadní poznání Sutnarovy tvorby a nově ukazuje její význam, a to při příležitosti prezentace Sutnarova díla v domě, ve kterém se Ladislav Sutnar narodil 9. listopadu roku 1897.