Kdo na moje místo

Bezručovo dílo je bezprostředně spojeno se sociální a národní situací ve Slezsku na konci 19. století a dodnes čtenáře fascinuje. Nepředpojatá četba Slezských písní Petra Bezruče, kterou jsme každý sám za sebe podnikli, nás přesvědčila o tom, jak přesvědčivý a naléhavý je tento text jako celek. A jak neuvěřitelně silné jsou některé jednotlivé básně, zmršené pro naše generace povinnou četbou, recitováním na soutěžích a přivlastňováním si vlastně už znivelizovaného díla normalizační ideologií. Přímočarost i monumentální obraznost či specifická (expresivní, ale přesná) metaforika zejména v případě opisu vzdoru vůči utrpení, nespravedlnosti společenského řádu a jeho útlaku, ale také věcná zkratka a v případě intimních čísel dojímavá bezbrannost či ironická pointa, rezonují i dnes. Odkazy k antice či k Hölderlinovi se navíc vymykají petrifikovanému pohledu na Bezruče a z horizontu jeho vnímání jako básníka běžně unikají.