Kateřina Slípková, Jan Samec a Milan Maur

KATEŘINA SLÍPKOVÁ
Autorka se na počátku tvé tvorby zabývala volnou keramickou plastikou, od 90. let se zaměřuje výhradně na malbu. Inklinuje k čisté přehledné formě, s využitím plošné malby ve zjednodušeném tvaru, kde se často ocitá až na hranici abstraktní formy. Ve své tvorbě se věnuje cyklům, ve kterých mají významnou úlohu zoomorfní náměty. Zvíře je jakýmsi zjednodušeným symbolem bez jakéhokoliv náznaku různosti. Dalším důležitým znakem její práce je časté využití opakujících se motivů. Celý děj se pak odehrává v poli vymezeném přesným tvarem čtverce, často s využitím několika obrazových plánů nad sebou v charakteristické jemné pastelové barevnosti. V posledním období její tvorby převládají šedomodré odstíny, které jsou někdy rozrušeny výrazným barevným akcentem. Neméně důležitou součástí děl jsou také jejich názvy jasně popisné, často s prvky jemného intelektuálního humoru.

JAN SAMEC
Na výstavě jsou představena díla z posledních tří let, ve kterých se na rozdíl od předchozí tvorby objevují geometrické prvky, které autor staví do kontrastu s promalovanou gestickou malbou, což je výrazným posunem v dosavadní autorově tvorbě, kde pravidelné tvary a linie tvořili pouze významově druhotný až okrajový prvek. Častým inspiračním zdrojem autorovy tvorby nadále zůstává příroda, krajina a jeho prožitek z nich. Autor pracuje s různými velikostmi formátů, využívá opakování motivů, asambláže. Při tvorbě na roli plátna, není limitován formátem obrazu, malba je pak volným pokračováním, řazením jednotlivých prvků a výsledek můžeme vnímat jen jako náhodný výřez z možných volně pokračujících principů a kombinací.

MILAN MAUR
Tvorba Milana Maura má od 80. let konceptuální charakter a je úzce spjata s přírodou. V celé jeho tvorbě se promítá snaha o posouvání jeho vlastního myšlení. Cest a způsobů, jak toho docílit, je mnoho. Na výstavě budou představeny tři Cesty za sluncem: V roce 1989 jsem šel poprvé za sluncem. Tuto akci s názvem Cesta za sluncem jsem zakreslil do mapy. V roce 2007 jsem šel za sluncem podruhé, fotil terén přes sebou směrem ke slunci. Z této cesty vznikl 15 dílný cyklus digitálních fotografií. V roce 2016 jsem šel za sluncem potřetí. Cestou jsem fotografoval, opakovaně za chůze kreslil slunce, maloval, psal za chůze poznámky, natáčel videozáznam slunce a terénu před sebou, sbíral nalezené předměty, pořídil akustický záznam kroků a graf tohoto záznamu, zaznamenal histogramy fotografií. Na výstavě budou tyto Cesty za sluncem, mezi kterými je časový odstup dvaceti šesti let vystaveny tak, aby se sčítaly, doplňovaly.