Karel Pauzer / Hana Purkrábková / Bytosti

Tvárné vlastnosti hlíny, její haptické kvality i možnosti barevného působení podřídili svobodnému vyjádření v oblasti volné tvorby. Navázali tak na pozoruhodné dědictví ztělesněné tvorbou Otto Gutfreunda či Ladislava Zívra. Karel Pauzer a Hana Purkrábková se stihli představit na výtvarné scéně koncem šedesátých let – připomeňme tu účast na stěžejní výstavě Nová figurace v roce 1969 v Mánesu, která uzavřela slibnou kapitolu českých dějin umění. V době normalizačního bezčasí se museli podobně jako řada jejich souputníků utéci do klauzury ateliéru bez větších možností veřejné prezentace. Karel Pauzer se věnoval především záchraně památek, Hana Purkrábková užité tvorbě. Jejich dílo bývá pro prvky nadsázky, jemného humoru, ale i skepse a kruté ironie a sarkasmu, vřazováno do souvislostí tzv. české grotesky, k jejímž dalším protagonistům náležejí například Karel Nepraš, Jiří Načeradský a Jiří Sopko. Genetický kód této významné tendence reflektující absurdity lidského života pochází ze středověké tradice, pozoruhodnou transformací prošel na počátku 20. století (např. Josef Váchal, František Kupka). Introvertní osobnost Karla Pauzera se vyjadřuje prostřednictvím podobenství ze světa fauny a flory, otevřenější povaha Hany Purkrábkové shlíží na pošetilosti svých souputníků s humorem a pochopením. Jejich bytosti – zvířecí i ty, v nichž fúzují bizarní rostliny s hmyzem či ty lidské, se sdružují do různorodých uskupení. Svědčí o originalitě a svobodné imaginaci obou autorů.